Sice je vedro, ale já léto miluju! Milošek odjel na školu v přírodě, Anička na výlet se školkou. Já jsem za ně tak šťastná, moc se těšili. No… a to ticho taky není špatný! S Eliškou jsme se dnes spolu chladily ve stínu u bazénku. Poctivě ji dávám na bříško několikrát denně před kojením. Statečně se zvedáním hlavičky bojuje, a když začne pobrekávat, vždycky ještě o minutku déle vydržíme, i když už se jí to nelíbí a mně to rve srdce. Už vím, že to stojí za to, bude naposilovaná, aby se bez problémů otáčela a lezla. Řídím se větou, kterou jsem si zapsala na webináři u Mariny: “Příroda to zařídila tak, že mírná frustrace děti ve vývoji posunuje”. A zjišťuji, že je to pravda. Miloškovi i Aničce hned se vším nepomáhám a nechám je v tom trochu koupat a pak mi přijdou pyšně oznámit, že si dokázali sami ukrojit a namazat chleba, vystřihnout obrázek nebo udělat domácí úkol. I mě frustrace dohnala, jdu si udělat koktejl, samozřejmě nealko, a dám si tam hooodně ledu.
