A další asistent pedagoga je bez práce…na chvíli.
Vánoční příběh má svůj druhý happy end díky velké ochotě paní učitelky a paní asistentky. Bez nich by se nám to nepodařilo. Opakuji se na všech seminářích, ale jak je opět vidět, tento postup funguje. S dětmi musí základy nejdříve natrénovat rodič doma a ve škole nám mohou pomoci zase jen pedagogové. Většinou pak stačí jen trochu ťuknout a vlak s pokroky se rozjede.
U Tea z Vánočního příběhu, který šest let mimo rodinu mlčel, to bylo o dost těžší, ale společně jsme to zvládli. S paní učitelkou jsem si jen párkrát zavolala a ona mi s potěšením občas napsala.
Dobrý den,
jsem třídní učitelka Tea a mám Vám volat kvůli dalšímu postupu s mluvením. Předem děkuji.
Dobrý den,
na první “ahoj” paní asistentka čekala opravdu dlouho, pak už jen půl hodinky a teď už je to hned!
Dobrý den,
Teo řekne paní asistentce už “ahoj, ano, ne, děkuji, prosím “. Řekl i to, co dostal k Vánocům. Takže přistoupíme k dalšímu kroku a to je rozšíření slov. Dává si stále pozor, aby ho nikdo neslyšel, na mě nemluví. Jak reagovat?
Dobrý den,
už se mnou mluví, šlo to mnohem rychleji než s paní asistentkou. Jen si dává pozor, aby ho neslyšely děti, jak dál postupovat?
Dobrý den,
děkujeme, opět to zafungovalo, Teo mluví již se dvěma spolužáky. Přečetl klukům pohádku. Začíná i při vyučování chodit za mnou zeptat se, když něco potřebuje. Mluva se rozšířila z jednoslovných otázek na větu. Jedeme dál!
A konečně včera …
Dobrý den,
Teo včera poprvé promluvil před celou třídou, včera slovo, dnes už přečetl celou větu. Děkujeme za všechny rady. Krásný víkend.
Máme hotovo! Všichni jsme se spojili – rodina, škola, speciální pedagog a POMOHLI jsme. Jen paní asistentka přijde o práci, ale se svou schopností – jistoty, laskavosti, důslednosti a podpory směrem k samostatnosti, jistě v budoucnu pomůže mnoha dalším žáčkům.