Umění spolupráce školy a rodiny je v určitém okamžiku nezastupitelná
Vánoční příběh má svůj druhý happy end díky velké ochotě paní učitelky a paní asistentky. Bez nich by se nám to nepodařilo. Opakuji se na všech seminářích, ale jak je opět vidět, tento postup funguje.
S dětmi musí základy nejdříve natrénovat rodič doma a ve škole nám mohou pomoci zase jen pedagogové. Většinou pak stačí jen trochu ťuknout a vlak s pokroky se rozjede.
U Tea z Vánočního příběhu, který šest let mimo rodinu mlčel, to bylo o dost těžší, ale společně jsme to zvládli. S paní učitelkou jsem si jen párkrát zavolala a ona mi s potěšením občas napsala:
Dobrý den,
jsem třídní učitelka Tea a mám Vám volat kvůli dalšímu postupu s mluvením. Předem děkuji.
Dobrý den,
na první „ahoj“ paní asistentka čekala opravdu dlouho, pak už jen půl hodinky a teď už je to hned!
Dobrý den,
Teo řekne paní asistentce už „ahoj, ano, ne, děkuji, prosím“. Řekl i to, co dostal k Vánocům. Takže přistoupíme k dalšímu kroku, a to je rozšíření slov. Dává si stále pozor, aby ho nikdo neslyšel, na mě nemluví. Jak reagovat?
Dobrý den,
už se mnou mluví, šlo to mnohem rychleji než s paní asistentkou. Jen si dává pozor, aby ho neslyšely děti, jak dál postupovat?
Dobrý den,
děkujeme, opět to zafungovalo, Teo mluví již se dvěma spolužáky. Přečetl klukům pohádku. Začíná i při vyučování chodit za mnou zeptat se, když něco potřebuje. Mluva se rozšířila z jednoslovných otázek na větu. Jedeme dál!
A konečně včera …
Dobrý den,
Teo včera poprvé promluvil (i když pořád potichu) před celou třídou! Včera slovo, dnes už přečetl celou větu. Děkujeme za všechny rady. Krásný víkend.
Pro začátek máme hotovo! Všichni jsme se spojili – rodina, škola, speciální pedagog a POMOHLI jsme. Nechali jsme Tea nově získané dovednosti trénovat v životě. Ale rok se s rokem sešel a maminka se ozvala znovu, opět by potřebovali pomoci. S čím? O tom zase příště…