Rubriky
Aktuality

Percepčně motorická nápravná cvičení 7. díl

Myslím, že po minulém příspěvku je všem jasné, co za úsilí musíme vyvinout, abychom psali bez chyb a když nám něco z našich mozkových PUZZLE vypadne, je to hned vidět. Něco můžeme KOMPENZOVAT silnějšími funkcemi, ale když nám chybí hodně dílků, obrázek se nepodaří úspěšně složit.
A proto buďme trpěliví, když se naše děti něco učí a není to hned bez chyb. Teď už víte, proč to dá tolik práce. Ale pozor! Mozek dětí se to musí soustavným tréninkem učit a Percepčně motorická nápravná cvičení umí dílčí mozkové funkce pěkně “čapnout” a nepustit, dokud se nezlepší. Postupně nacházíme poztrácené puzzle, aby byla skládačka zase pěkně celistvá.

Jaké dílky chybí, zjišťuji při vstupním testu hravými cvičeními. Rodič je při testu vždy přítomen a vidí, co jeho milovanému dítku jde skvěle a co je třeba trénovat. Nepotřebujeme nutně diagnózu vývojových (specifických) poruch učení a chování, stačí test dílčích funkcí.
Největší výhoda? Cvičení je tak jednoduché, že je denně s dítětem zvládne trénovat RODIČ. Je to levnější, než když dítě několikrát týdně někam dochází. Ale na druhou stranu to není zadarmo, a to je motivace pro rodiče, aby cvičení dotáhli do konce.
Ano, někdy to stojí velké nervy motivovat vzpouzejícího potomka, ale když to rodiče ustojí, upravuje se vztah i mezi nimi a dítětem, které začíná uznávat autority a naučí se 10 minut “MUSET”, tedy dělat něco trochu obyčejného, ale s postupně vzrůstající náročností a požadavkem kvality. A to do začátku mnohdy stačí.
A našich deset minut musí být pěkně denně po tři měsíce, v podobný čas a ještě se nesmí cvičení kouskovat. Tedy: Najíst, napít, vysmrkat, vyčůrat a jde se CVIČIT.
Naši rodiče jsou naprosto úžasní, zvládají to pro svoje a svými dětmi každý den. Někdy i více cvičení po sobě. Trénují v lese, na letišti, na dovolené na druhém konci světa, v parku, ve vlaku. Jde to všude!

Rubriky
Aktuality

Percepčně motorická nápravná cvičení 6. díl

Napadlo vás někdy, co všechno musíme v MOZKU ZAPOJIT, jestliže máme napsat diktát bez jediné chybičky?
Na psaní diktátu musí být dítě motoricky připraveno. HRUBÁ MOTORIKA zajišťuje správný sed, dostatečné uvolnění a odpovídající nastavení ruky od ramene po zápěstí. Třešničkou na dortu je vytrénovaná JEMNÁ MOTORIKA do výhodného úchopu tužky. Pokud již tady není něco v pořádku, oslabené ovládání těla odčerpává energii, kterou je třeba věnovat ostatním složkám zapojeným při psaní diktátu.

A co dál? Žáček musí vnímat pedagoga a ”odfiltrovat” ostatní zvuky (polohlasné diktování písmenek Pepíka i vrzání Vašíkovy židle). Pomáhá nám v tom dobré SLUCHOVÉ VNÍMÁNÍ. Potom větu, která je diktována, krátce podrží ve SLUCHOVÉ PAMĚTI a rozdělí ji na jednotlivá slova, slova na hlásky (SLUCHOVÁ ANALÝZA) a rozliší od sebe podobně znějící hlásky (SLUCHOVÁ DIFERENCIACE).
Už se nám povedlo vnímat diktovanou větu a teď hurá ji převést do správné obrazové podoby. Písmena si musíme dobře pamatovat (ZRAKOVÁ PAMĚŤ) a ještě si jsou některá tak strašně podobná (ZRAKOVÁ DIFERENCIACE A PROSTOROVÁ ORIENTACE).
No a samozřejmě musíme dobře přiřadit sluchové vjemy k těm zrakovým (INTERMODALITA). A když k tomu máme ještě netrénovaný jazýček (těžší VADY ŘEČI nejsou dnes výjimkou ani ve 3.třídě), opakujeme si sami pro sebe slova pěkně nepřesně.
A už písmena sázíme v přesném pořadí a ve správné podobě na papír (SERIALITA A PROSTOROVÁ ORIENTACE). Při samotném psaní musíme zvládnout propojit motoriku ruky s obrazem písmen (VIZUOMOTORICKÁ KOORDINACE).
Míříme do finále! Každý jazyk má spoustu pravidel, která si musíme dobře zapamatovat, vztahy ve větě rychle vyhodnotit a svižně aplikovat, když už paní učitelka diktuje zase další a další větu (SERIALITA A INTERMODALITA).
A v neposlední řadě nám pomáhá dobře vytrénovaná KONCENTRACE POZORNOSTI. A podstatnou složkou úspěchu je i MOTIVACE, tedy ochota se tím vším vůbec zabývat. Spoustě dětí s poruchami učení je srdečně jedno, jaká jsou pravidla pravopisu a proč se je mají učit. Více na na webináři pro pedagogy ZŠ NEUROVÝVOJOVÉ SOUVISLOSTI V PROCESU UČENÍ.

Rubriky
Aktuality

Percepčně motorická nápravná cvičení 5. díl

Cvičení opravdu pomáhají všem a se vším. Proč? Protože dílčí mozkové funkce využíváme při učení nejen ve škole, ale i v životě. Děti se pořád něco učí.
Principy cvičení lze využít při přirozeném rozvoji dětí vlastně už od kojence. Jak využít tyto principy při rozvoji dětí všech věkových kategorií se dozvíte i na našich webinářích pro rodiče i pedagogy

Samotná cvičení aplikuji u dětí cca od 4 let, nejčastěji kvůli opožděnému vývoji řeči.
Pracuji s předškoláky, školáky a výjimkou nejsou ani studenti prestižních škol, kteří potřebují lépe zvládat náročné studium.
Určitě není podmínkou diagnóza specifických poruch učení, protože určitou nevyváženost dílčích funkcí má většina lidí.
Cvičit mohou i dospělí, ale pojďme si říct, že to, co uděláme pro své děti, často už neuděláme pro sebe.
Cvičení se ale mohou aplikovat i u seniorů, například po mozkové příhodě.
Jsem moc ráda, že cvičení pomáhají s nejrůznějšími problémy, ať již menšími či velkými. Jedná se o cestu pracnou, ale účinnou.
KDO TRÉNUJE NEJČASTĚJI?
– děti s vývojovými poruchami učení (dysfázie, OVŘ,)
– děti s dyslexií, dysgrafií, dysortografií, dyskalkulií  – děti s poruchami koncentrace pozornosti
– nadané a nadprůměrně inteligentní děti (s nerovnoměrně rozloženými schopnostmi)
– děti jejichž školní výsledky neodpovídají jejich IQ
– děti se sníženými rozumovými schopnostmi
– děti, které se do školy těšily, ale díky opakovaným neúspěchům mají ke škole negativní vztah
– děti, které přestože se učí dlouho, výsledek neodpovídá snaze
– předškoláci a děti s odkladem školní docházky (špatně drží tužku, tlačí při kreslení, nerady malují, hůře se soustředí)
– školáci, kteří se chtějí snadněji učit a být úspěšnějšími (rozvoj dílčích funkcí umožňuje dětem využít naplno vrozený intelektový potenciál)