Proženy.cz SIMONA PROCHÁZKOVÁ
Školáci si dnes přinesou domů pololetní vysvědčení. Někteří vědí, že ho rodiče považují víceméně za formalitu, a jsou v klidu, ať mají známky jakékoli. Nemálo dětí se ale bojí, co bude doma. Jak zareagovat na výsledky svých ratolestí, zvlášť když nejsou dobré?
Proč děti dostávají vysvědčení? Tento list papíru shrnuje, jaké výkony žák podával a jak se snažil v průběhu pololetí. Mnohem důležitější ale je, jak se s hodnocením pracuje v průběhu školního roku. Zodpovědný rodič se zajímá o výsledky svých dětí každodenně, a neměl by tedy být vysvědčením nijak překvapen.
„Školní online systém hodnocení a komunikace s rodiči jim navíc často prozradí známku dřív, než dorazí dítě domů. Vysvědčení už pak není takovým překvapením, rodič si na případný neúspěch potomka pomalu zvykne. Ale má to i odvrácenou stránku. Dnešní děti jsou pod neustálým drobnohledem, hodnocením a kontrolou,“ uvádí speciální pedagožka Marina Šimanová.
Za špatné známky mohou i poruchy učení
Špatné vysvědčení znamená pro každého něco jiného. Pro někoho je to dvojka mezi samými jedničkami, jiný se spokojí s tím, že číslovky nepřekročí trojku. Nejprve se zkuste zamyslet, jaké máte měřítko vy sami. Pak přemýšlejte, jaké důvody stojí za nepovedeným vysvědčením vašeho dítěte. Může mít například dosud nediagnostikované poruchy učení nebo se ve škole cítí špatně kvůli vztahům ve třídě. Možná by se ale potřebovalo jen víc učit a nejlépe s vaší pomocí.
„Existují děti, které nezaberou, dokud jim neteče do bot. O nich často rodiče slyší: Má navíc, jen kdyby se trochu snažil. Tento přístup může souviset s typem osobnosti, který neustále optimalizuje, kolik úsilí vydá, aby mu to stálo za to. Takové děti se začnou více učit třeba až před přijímacími zkouškami na střední školu,“ popisuje psycholožka Šárka Miková.
Odměna za vysvědčení?
To, jak dítě vnímá výsledek, záleží do velké míry na nás dospělých. Vzkaz k dětem by měl být opravdu jen vzhledem k učivu. Neříkejte mu, že je líné, hloupé nebo neschopné, naopak se ho snažte podpořit. „Používejte věty typu: V matematice se ti dařilo a v té češtině prostě zabereš a určitě se zlepšíš! Vysvědčení neříká nic o tom, jaký jsi, ale jen jak jsi zvládl probranou látku,“ zdůrazňuje Marina Šimanová.
Častou otázkou je, zda za dobré vysvědčení dítě odměňovat. „Nespojovala bych dobrý výsledek s odměnami ve stylu: Když budeš mít dobré známky, koupím ti nový telefon nebo to lego, co si přeješ. Odměny totiž nemají pozitivní dopad na učení, nezvýší dlouhodobě motivaci k učení. Ta se naopak odměnami ztrácí,“ je přesvědčena Šárka Miková.
Dítě nejvíc povzbudíte pochvalou
Ve speciální pedagogice platí pár zásad, které se vyplatí převést i na vysvědčení. „Tou hlavní je nehodnotit dítě, ale znalost látky,“ radí Marina Šimanová. „Známka nehodnotí dítě, pouze to, že umí nebo neumí dějepis, češtinu či fyziku. Měli byste ocenit, že se dítě snaží. Nikdo nemůžeme být hvězda ve všem, důležitější je se nevzdávat, takže vždy dávejte dítěti naději, že prací a tréninkem se může zlepšit. A oslavte každý pokrok,“ vysvětluje speciální pedagožka.
Neméně důležité je podle ní nechtít výsledek hned, ale umět si počkat. „Sice nás potěší, že naše dítě je kladně hodnoceno jedničkami, ale ruku na srdce, jsou ty známky jen jeho, nebo i naše? V poradně často slýchám od rodičů, a to klidně i dětí od třetí až do páté třídy: My jsme dostali úkol z češtiny a dělali jsme to tři hodiny! A já se s trochou nadsázky ptám: Opravdu? To není možné, vám rodičům dává paní učitelka také domácí úkoly?“
Každé dítě je jiné
Určitě je třeba pocity dítěte přijmout a nezlehčovat je (slzy mohou přijít i kvůli jedné dvojce), ale také ho nenechte se v neštěstí dlouho topit. „Děti i rodiče potřebují naději a přetavit neúspěch v konkrétní činy. Řekněte mu: Jde s tím něco dělat? Pomůžu ti se nevzdat. Osobní maximum má každý jinde a rodič, který s dětmi u nás denně cvičí, si postupně sám přijde na to, kde má jeho dítě silné stránky a kde už naopak nemá cenu se zbytečně dřít,“ říká speciální pedagožka.
„Já jsem svým dětem vždy říkala, že nejde o známky, ale o to, co se ve škole naučí. U příležitosti vysvědčení byste si mohli společně s dětmi udělat malé ohlédnutí za uplynulými měsíci: co je bavilo, co méně a proč, co se jim dařilo, v čem si myslí, že se ve škole zlepšily, co jim při tom pomáhalo, jaké cíle si dávají pro další pololetí,“ dodává Šárka Miková.