Daniel a Antonín 7 let
Danova maminka mi zoufale volala už na začátku listopadu. Jejímu prvňáčkovi, třebaže chodil do bezvadné soukromé školy s individuálním přístupem, se nevedlo a nechtěl tam chodit. Písmena, počty, ale i organizaci nezvládal a nestíhal. Byl velmi pomalý a hlavu měl v oblacích. Děti jako Daník jsou velmi chytré, ale přemýšlejí si o svém. Tělo je neposlouchá a při učení je opravdu nezbytné integrovat všechny dílčí mozkové funkce. A jak se od nás odpojují, je pro ně výuka čím dál těžší, protože stále něco dohánějí. Tak se raději vzdají nebo zlobí…
S oblibou říkám, že diagnózu do konce 2. třídy řešit nemusíme, děti potřebují čas a každé má jiné tempo, ale když je nešťastné dítě, rodič nebo učitel (a ne nutně všichni najednou), vyplatí se cíleným tréninkem dětem okamžitě pomoci. A tak jsme se do toho dali. Daník si poctivě odcvičil dvě cvičení (každý den 10 minut) a postupně se zlepšoval ve všech oblastech. Mluvila jsem i s paní učitelkou, která z jeho nesoustředěnosti a tempa byla nešťastná a všemožně se mu snažila pomoci. Poprosila jsem ji jen o trochu času a aby se nebála chlapce postupně zatěžovat.
Při našem posledním setkání v červnu byl Daník už jako vyměněný. Všechny velké písemky zvládl na jedničku, slabikoval plynně a s porozuměním a ve cvičeních se smál mamince, že je rychlejší než ona. Dokázal vnímat paní učitelku a nebyl ve všem poslední. Na prázdniny dostal volno, jen si bude psát deníček a bude si číst o svých oblíbených pyramidách…
A druhý den přišel s maminkou na test Toník. Další prvňáček. Trápili se spolu od začátku září. Nechtěl, neuměl a nešlo to. Třebaže jim paní učitelka říkala, aby víc trénovali, efekt byl minimální. Přečíst 3 slova mu trvalo pět minut a už vůbec netušil, o čem to bylo. Při psaní se mu písmenka pletla a nevěděl, jak ve slovech zjistit samohlásky. Ale jen jsem mu ukázala osvědčený trik, a začal se chytat. Ta radost!.
Nedá se nic dělat, budeme trénovat přes prázdniny, jinak by klučík musel 1.třídu opakovat. Když vydrží 10 minut denně, může být po pár měsících tam, kde je teď Daník. Spokojený a sebevědomý s vědomím, že když se trénuje, výsledky jsou vidět. Snad nám paní učitelka dá čas.
Mám svou práci speciálního pedagoga ráda. Díky cvičením mohu pomáhat dětem i celé rodině efektivně, ale ne nějakou kouzelnou pilulkou – dobrým tréninkem. A skvělé je, že od září mi bude pomáhat v Pohodová rodina moje milá nová kolegyně. Těšíme se na VÁS!
KRÁSNÉ PRÁZDNINY VŠEM, kterým jsem je mohla dát! A ti, co ještě cvičí, co je to našich 10 minut, když je jinak volno?!