Pohodová rodina
Těším se na VÁS na mém posledním webináři do Vánoc pro Brandysky Matysek. Dozvíte se, co všechno je nezbytné v batolecím a předškolním věku stimulovat, ale i jak děti naučit to, CO JIM NEJDE nebo je NEBAVÍ, ale vy už VÍTE, že jednou tyto dovednosti budou potřebovat. Přihlásit se můžete zde.
Ozývám se po delší pauze, protože za poslední měsíc to byl teda cvrkot. Milošek už dvakrát v karanténě, pak byl dokonce pozitivní, naštěstí mu teda skoro vůbec nic nebylo. Jarda to od něj i přes očkování chytil a pár dní byl s kašlíkem v posteli. Já samozřejmě vše obstarala a vydržela. Anička taky nic. Ale všichni MĚSÍC doma na hromadě. Máme se rádi, ale já neměla snad ani minutu pro sebe. Eliška je čím dál chytřejší a dožaduje se stále více pozornosti. Už se nádherně přetáčí na bříško, ale jednu stranu má více oblíbenou, tak spolu trénujeme několikrát denně i na tu druhou, a začíná jí to jít. Už taky nelítám pokaždé, když trochu zafňuká strčit jí něco do ruky. Hledá si podněty sama a musím říct, že je z těch mých dětí nejšikovnější. Mnohem déle vydrží s jednou hračkou, krásně se dívá a má motivaci se za hračkou dostat. A protože mám zápisky z webináře od Mariny, kde zdůrazňovala rozvoj řeči už u miminka, hodně na ni začínám klokotat a mluvit, na ruce jí ukazuju a přeháním první slabiku, zpívám. Její nejoblíbenější “slovo” je EBUUU. Je krásné sledovat, jak to Milošek s Aničkou ode mě odkoukávají a dělají to stejně, a já mám pak míň práce. Zvláštní je, že Jarda teda nic neodkoukal. Vlastně s ní furt mlčí. S Miloškem se taky vyznamenal. Dala jsem mu nakopírovat obrázky od Mariny na “zrakovku” a on je i aktivně očísloval a rozstříhal (to samozřejmě velmi oceňuju), ale když Milošek už tři dny bulel, že to není možný, že nemá nic dobře, zjistila jsem, že to očísloval z druhé strany, a proto to nemohlo vyjít. A POZOR! Zítra nastává den D! Jarda jde do práce, děti do školy, školky, babička mi pohlídá a já budu mít dvě hodiny pro sebe. Vidím to na kávu a knihu.
„Kdybychom k dětem v batolecím a předškolním věku přistupovali v některých oblastech víc ,postaru‘, měli bychom méně závažných poruch učení i chování,“ říká Marina Šimanová, speciální pedagožka z centra Pohodová rodina, jejíž ordinací prošly už stovky dětí.
V přirozeném vývoji je to podle Šimanové zařízeno tak, že mírná frustrace děti posouvá dopředu. Někteří rodiče je však neúměrně chrání. „Mozek těchto dětí si tak nevybuduje potřebné spoje (synapse) k učení. Což ale vůbec neznamená, že bychom neměli k dětem přistupovat pozitivně,“ říká speciální pedagožka.
Děti s poruchami učení potřebují hlavně laskavou důslednost a jejich rodiče odpovídající know-how. „Role rodiče je při nápravách opravdu nenahraditelná. To, že vám dítě někdo opraví, je mýtus,“ varuje odbornice.