Rubrika: Blog Lídy D.

Už je to tady! Eliška mi tři dny prořvala. Hrozně vyrostla a měla jsem málo mléka. Je to až neskutečné, jak mi zkušenosti se dvěma dětmi dodávají sebevědomí se z toho nehroutit. S Miloškem jsem ve stejné situaci hned vážila, dokrmovala a byla vystresovaná z každé kontroly u pediatra. Při druhém spurtu jsem to vzdala a přestala kojit. S Aničkou jsem si sehnala laktační poradkyni a moc mi pomohla. No a u Elišky jsem si naordinovala rovnou 2 dny v posteli a mléka už mám zase dost!

Myslela jsem si, že budu denně psát, jak nám to s Eliškou jde, ale nestíhám vůbec nic, natož psát. Tak to za ty tři týdny shrnu: Ještě v porodnici jsme museli nechat střihnout uzdičku pod jazýčkem, Eliška ji má stejně krátkou po mně. Milošek to měl taky, ale tam jsem se bála, že ho to bude bolet, proto jsem jim to rezolutně zamítla, ale řešit to pak v jeho pěti letech bylo mnohem horší a hlavně ta dřina s logopedií. Každopádně Eli je třetí dítě, už se s tím nepářu, kojení nám jde bezvadně a až začne mluvit, nebude ji nic brzdit. Hned na to zapomněla, to propichovat uši na náušnice mi přijde horší. Jinak musím Miloška i Aničku strašně pochválit. Moc mi pomáhají, ale je to nápor, i když jsem fyzicky fit. Nejvíc nadšená jsem, že Milošek zvládá školu úplně sám! Jsem ráda, že úkoly maximálně zkontroluju a podepíšu. Před spaním čte Aničce i mně on a je na to moc pyšný! Horko těžko zvládám s Aničkou logopedii, ale už jsme se spolu posunuly na ž, š, č. Jsem ráda, že máme chvilku pro sebe. Držte mi palce, jdu na večerní kolotoč – kojení, koupání, přebalování, kojení, uspávání, přebalování, kojení, uspávání….

Na chvíli jsme se odmlčela, protože to u nás šlo nějak všechno v klídku a pohodě. Milošek ve škole, Anička ve školce, já jako balón. Ale o dnešní událost se s vámi musím podělit. Kdo dobře počítá, ano, správně, mám za 5 dní termín…No, ráno v šest jsem se vzbudila a už jsem cítila, že den D je tady! Dala jsem si sprchu, pak jsem vzbudila děti, vypravila Miloška do školy a Aničku odvedla do školky. Co vám budu říkat, prostě jsem se musela ještě stavit v krámě pro koblihy a něco na zub do zásoby do porodnice (všichni víme, čím nás tam krmí). Pak už mě Jarda přes ten dnešní děsnej provoz dovezl na 10 do porodnice. Řekli, že to bude minimálně půl dne trvat. No, měla jsem v tu chvíli jiný pocit, ale přece se nebudu hádat s doktorama…Jarda ale využil situace, že musí rychle v práci něco zařídit, a odfrčel. Za hodinu už mi řekli, že se to nějak rychle rozjelo, kde prej je tatínek? Hned jsem mu volala. A co myslíte? Celou dobu se bojím, že ho kvůli covidu do porodnice nepustí a on to narození a stříhání pupeční šňůry normálně prošvihnul!!! Ale stihl si alespoň naši nejmladší – Elišku, podepsat. Je opravdu nádherná (oči má po mně), zdravá a pojďme si říct, že i já jsem úplně fit, mohla bych hned domů. A jako bonus Jarda stihnul děti odpoledne vyzvednout ze školky a družiny, takže babičky jsme vůbec nemuseli povolávat. Byl to krásný den, snad bude dobrá i noc.