Martin 17 let – 1. díl
Tento příběh musí dojmout snad každého rodiče, zvlášť pokud prožívá něco podobného. Je v něm tolik naděje. „Dobrý život“ našich dětí je pro nás, rodiče, tím nejdůležitějším a nezáleží na tom, zda je jim pět nebo dvacet let.
Zakázky pro speciálního pedagoga jsou nejrůznějšího charakteru, ale stále častěji řešíme závislosti na digitálních technologiích. Můžete si myslet, co chcete, ale pro mnoho běžných rodičů je to úskalí, které sami se svými dětmi nezvládnou zdolat.
Jako u Martina. Sedí přede mnou sympatický mladý muž. Otestovat dílčí mozkové funkce samozřejmě musíme, ale vše je v pořádku. Krásné základy z rodiny, školu má trochu na háku, bydlí na intru a občas chodí na brigádu, aby si přivydělal na novou motorku, po které touží.
Posílám maminku na chvíli do čekárny a ptám se, jak tráví volný čas. Dříve prý sportoval, měl rád výlety a deskovky, ale to už nedělá. Teď si chce o víkendu odpočinout, hraje doma hry na počítači, kouká se na počítači na filmy u sebe v pokoji a přes týden paří s kamarády hry na mobilu nebo sleduje krátká videa.
„A kolik na mobilu tak strávíš času?“ ptám se.
„To já nevím, možná 3, 4 hodiny.“
„Tak se podíváme?“ zkouším to.
„Jasně!“ Nemá s tím problém, ale nemůže přehled najít.
„Ty jsi nikdy nehledal, jak jsi byl dlouho na mobilu?“ nedá mi to.
„Ne,“ říká bezelstně.
„Ty vo…, pardon, už to mám. Normálně včera 8 hodin a pár dní zpátky 8, 7, 8, 9… průměr přes 8 hodin!“
„Jak to můžeš stihnout, když chodíš do školy?“ zajímám se.
„O přestávce můžeme a při hodině to zase tak moc nikdo nekontroluje…Jen u písemek jsou přísnější. No, chodím asi i pozdějc spát.“
Martin je sám překvapený, domlouváme společně možná pravidla, se kterými souhlasí.
Pak přijde maminka. Dříve měl Martin limit, ale pak už ho brala jako rozumného a nechtěla ho stále kontrolovat. Také argumentoval, že se na technologiích učí, tak to nechala být. A najednou si všimla, že její syn je stále více sám ve svém pokoji a vzdává společné aktivity, které vždy miloval. Přičítala to pubertě. Nechtěla o něj přijít, tak se obrátila na naši poradnu.
Vysvětlila jsem jí, jaké jsou možné cesty, jak Martinovi pomoci, protože rozhodnutí a předsevzetí mladíka je jedna věc a úspěch druhá.
Společně s Martinem jsme plán sepsali a dali si pro jistotu motivační schůzku.Po Vánocích mi přistál v poště mail s přiloženým dopisem, který mě dojal.
Pokračování příště…