maminka.cz 31.1.2025 SIMONA PROCHÁZKOVÁ
Odklady povinné školní docházky se změní. Vláda schválila novelu školského zákona, která má významně omezit jejich počet. V současnosti dostává odklad až čtvrtina budoucích prvňáků. Na toto téma jsme si povídali se speciální pedagožkou Mgr. Marinou Šimanovou ze Speciálně pedagogické a rodinné poradny Pohodová rodina.
Můžete shrnout, z jakých nejčastějších příčin dostávají dnes děti odklad povinné školní docházky?
Domnívám se, že dnes u předškoláků používáme příliš často jediné řešení, když nejde něco samo od sebe: odklad školní docházky. Proč? Protože spousta rodičů, ale bohužel ani odborníků, nemá povědomí o tom, co se dítě dokáže během pár měsíců naučit, když mu rodič promyšleně pomůže. V praxi se nejčastěji setkáváme s odklady nástupu do školy kvůli nejrůznějším řečovým vadám, sociální a pracovní nezralosti dětí, nedostatečně rozvinuté grafomotorice či poruchám soustředění.
Kde vidíte příčiny, že se počty odkladů školní docházky rok od roku výrazně zvyšují? A jsou vždy skutečně nezbytné?
Důvody pro odložení školní docházky jsou dlážděny hlavně našimi velmi dobrými úmysly. Všichni chtějí, aby děti ve škole uspěly. Je to přirozené, a rodič ani odborník nechtějí udělat chybu. Dítě by mohlo selhat, proto „pro jistotu” doporučí odklad. Ale děti mají být zatíženy rozvojem a učením, když se jejich mozek prudce rozvíjí. Myslím si, že je škoda nevyužít tento vrozený potenciál a nechat ho zahálet. Mnoha dětem jen samotný odklad pomůže jen velmi málo, pokud je cíleně nevystavujeme učení a stimulaci v oblastech, které mají nerozvinuté.
Souhlasím, a nejspíše všichni tušíme, že zdaleka ne vždy je odklad nástupu do první třídy potřeba…
Samozřejmě pro některé děti s těžšími vývojovými obtížemi jsou odklady nezbytností, ale kvůli nim jejich počty určitě nestoupají. Dalším důvodem je, že v posledních letech po dětech chceme stále méně, a když nechtějí, prostě čekáme. Počty odkladů se pak zvyšují tam, kde děti nemají přirozený pracovní návyk a výdrž na jednu činnost, a také úroveň řeči a komunikace se dnes u předškoláků dlouho neřeší. Přitom výslovnost i míra slovní zásoby mají velký vliv na školní úspěšnost.
Rodiče mají někdy pocit, že odkladem školní docházky svým dětem prospějí, a takzvaně „prodlouží dětství…“
Odklady jsme si trochu mylně zaškatulkovali jako jediný možný nástroj, jak pomoci dětem, které v nějaké oblasti vývoje prozatím selhávají. Přitom máme s kolegyněmi z poradny zkušenost, že stačí cíleně trénovat, a dítko může být za pár měsíců velmi dobře připraveno. A nechuť, kterou mělo například ke kreslení, velmi rychle ztrácí, když mu ukážeme, jak na to, a nenecháme je to vzdát.
Změny, připravované od příštího školního roku, by měly počet odkladů výrazně omezit a umožnit odložení nástupu do školy spíše jen ve výjimečných případech. Co si pod tím představit?
Ano, chystají se zásadní změny, i když budou rozloženy v několika letech. Podle informací, které zatím máme, budou školní odklady zejména pro děti s dlouhodobým závažným onemocněním nebo středně těžkým až hlubokým mentálním postižením.
Takže běžné i těžší vývojové obtíže se budou muset řešit jinak, než jsme doposud byli zvyklí…
Přesně tak. Stěžejní z našich zkušeností je včasná domácí stimulace – a nejedná se o žádnou hrůzu, ale cílený trénink zhruba 10 minut denně. Dále proškolení pedagogů z mateřských škol a z prvního stupně základních škol. Stále máme velmi různé přístupy, co se někde učí děti již ve školce, jinde dělají až v první třídě. Někde naopak zbytečně předbíhají. Ve speciální pedagogice víme, že se vyplatí postupovat strukturovaně, pomalu a dostatečně opakovat a postupně přidávat na obtížnosti. Je třeba se domluvit a ctít určité principy.
Mnohým dětem nejspíše také pomůže fakt, že v prvních a druhých třídách nebudou známkované, že?
To, že se nebude v prvních ročnících známkovat, bude jistě velkou výhodou pro děti s nejrůznějšími obtížemi, získají tak více času. Ubude tlak na děti, aby podaly okamžitý výkon. Na druhou stranu si myslím, že bude třeba i více speciálních škol nebo tříd, aby některé děti mohly mít start ve škole nejen pomalejší, ale získaly i odbornější přístup speciálních pedagogů. U dětí s vývojovými obtížemi to často vypadá, že na „to” nemají, ale když postupujeme promyšleně, dělají krásné pokroky.
Nástup do školy je obrovská změna a změny často přinášejí velkou nejistotou. Jak se na tuto skutečnost připravit?
Ano, změna vždy přináší nejistotu a rovněž zcela určitě i chyby. Důležité je včas se na změny připravit, což platí pro dítě, rodiče i pedagogy, kteří s dětmi pracují. Proto nás velmi těší zájem mateřinek o speciálně pedagogickou prevenci, kde jim vysvětlujeme, jak upravit přístup a děti společně s rodiči na školu připravit, aby se nemuseli obávat, že potomek bude nutně neúspěšný, protože už nedosáhne na „jednodušší řešení“ v podobě odkladu školní docházky.