maminka.cz 17.12.2025 SIMONA PROCHÁZKOVÁ
Myslíte si, že je pětileté dítě již v lednu, tedy osm měsíců před tím, než usedne do lavice, připraveno na to, aby ukázalo, jak dobře zvládá vše potřebné pro plnění školních povinností? Nejen na to odpoví v rozhovoru Mgr. Marina Šimanová, speciální pedagožka ze speciálně pedagogické a rodinné poradny Pohodová rodina.
V letošním školním roce dochází k velké změně a zápisy školáků do prvních tříd budou probíhat již v lednu. Myslíte si, že je to změna k lepšímu, není to příliš brzy?
Tři měsíce jsou ve vývoji dítěte opravdu rozsáhlý časový úsek, ale vzhledem k tomu, že se změnily i podmínky odkladů, tedy, že se postupně ruší, bylo by dobré, kdybychom se nyní na zápisy dívali trochu jinou optikou. Tedy již ne černobíle – máme tu zralé nebo nezralé dítě, ale jako na jednu ze zátěžových situací, ve které se dětem v něčem povede a v něčem ne.
Takže je fajn brát to tak, že bude spousta času na dotrénování některých dovedností…
Přesně tak. Právě čas navíc můžeme využít k cílenému nácviku dovedností, které dítěti z hlediska předpokládaného školního úspěchu ještě chybějí. Bylo by skvělé, kdyby rodiče dali na radu pedagogů a s dětmi doma trochu trénovali. Sice se toho mnoho naučí ve školce, ale dětem, které mají například logopedické problémy či jiné vývojové obtíže, to nemůže stačit. Mnoho rodičů potřebuje poradit a navést, protože sami nemohou vědět, jak zvládnout nácvik, když se dítěti nechce a nejde to obyčejnou cestou.
Co byste tedy poradila rodičům dětí, které zápis do školy čeká? Na čem by měli společně pracovat a čeho se naopak vyvarovat, například přílišného „tlačení na pilu“ a přehnaného drilu?
K dispozici máme celý manuál od ministerstva školství, kde se říká, ve kterých oblastech a co by mělo předškolní dítě zvládat. Rozhodně to nejsou jen vědomosti, ale základní dovednosti, tedy předpoklady ke školnímu učení. Předškolák by měl vnímat autoritu pedagoga jako nositele poznání a rád se od něj učit, dokázat doma i v kolektivu pracovat na zadaných krátkých úkolech bez individuálního vedení, nevzdávat se, když se hned něco nedaří.
Dále dobře rozumět, komunikovat ve větách, vyprávět bez výrazné vady řeči a umět několik básniček či písniček zpaměti, důležité je také dokázat se přizpůsobit ostatním dětem. Radila bych nezačínat na pracovních listech, ale spíše na obyčejných praktických domácích činnostech, aby dítě vidělo hned výsledek. To ale nenatrénujete za týden. Chce to pár měsíců trpělivosti.
Jak připravit potomka na zápis, čím konkrétně ho rodiče mohou podpořit a motivovat?
Doporučovala bych ze zápisu nedělat událost, ale věcně dítěti vysvětlit, co ho čeká. Nestrašit slovy: „Počkej, teď ti dětství končí a budeš muset ve škole sedět a poslouchat!“ nebo i naopak: „Škola je úžasná, nejbáječnější…“ Před samotným zápisem bych jistě prošla to, co konkrétní škola při zápisech „zkouší.“ V praxi každá škola poskládá zápis trochu jinak. Některé děti jsou velmi šikovné, ale jen ve známém a podporujícím prostředí. Při zápisu se mohou „zaseknout,“ když si nejsou jisté. Doma bych s nimi prošla možné odpovědi, štěstí přeje připraveným.
Co přesně znamená termín „školní zralost?“ Co vše do ní spadá?
Školní zralost je připravenost různých funkcí a dovedností, které umožňují dítěti osvojovat si úspěšně školní vědomosti a dovednosti. Zahrnuje fyzický, psychický a sociální vývoj. Například by dítě mělo mít dobré motorické dovednosti, zvládat zátěž a být celkově odolné.
Po kognitivní stránce by mělo dobře rozumět instrukcím, komunikovat a mít základní předmatematické představy, případně již povědomí o písmenech, geometrických tvarech a tak dále. Také emocionální a sociální složka je důležitá. Dítě by mělo být schopno se přizpůsobit v novém prostředí, pracovat v kolektivu a nebát se chybovat.
Které odchylky v chování nebo mezery v dovednostech dítěte mohou naznačovat, že ještě není na školní docházku připravené?
Co opravdu potřebujeme od dětí v první třídě? Aby se chtěly a vydržely učit (pracovní návyk), vnímaly učitele jako „nositele“ poznání (autorita pedagoga), a to vše dokázaly v rámci kolektivu, nejen pod individuálním vedením (umím se přizpůsobit). Toto je základ, který v praxi vnímáme jako nejdůležitější. Pokud se toto nedaří a dítě si „jede po svém“, neváhala bych s návštěvou odborníka. Další, ale sekundární aspekt, je výkon v nejrůznějších oblastech rozvoje.
Dětem, které mají některou oblast více oslabenou, nemusí běžný přístup stačit (například sluchové vnímání a paměť, určení první hlásky ve slově, správný úchop tužky, kresba). Při výrazném zpoždění jedné či více oblastí by nácvik měl vést také speciální pedagog či logoped. Vše se samozřejmě nedá odhadnout v předškolním věku, zvláště u šikovných dětí, které dokážou kompenzovat oslabenou funkci tou silnější.
Můžete vysvětlit, které změny se chystají v nejbližší době ohledně odkladů školní docházky, respektive zpřísnění podmínek pro jejich udělování?
Nejzásadnější je jistě postupné rušení odkladů školní docházky podle data narození dítěte. V následujícím školním roce 2026/2027 se některých dětí již dotkne avizované zpřísnění pravidel. Pro děti, které se narodily do 31. března 2020, musí rodiče k žádosti o odklad nově doložit také posouzení lékaře, ovšem ne od pediatra, ale například od neurologa nebo klinického psychologa.
Stále je nutné doložit vyšetření z pedagogicko-psychologické poradny či jiného školského poradenského zařízení. Odklady se totiž nově budou udělovat pouze v případě, že zdravotní stav dítěte dlouhodobě neumožňuje účast ve vyučování. Na mladší děti, narozené po 1. dubnu 2020, se zatím nová úprava nevztahuje, tudíž mohou dodat lékařské doporučení i od dětského lékaře. Žádost o odklad je nutné škole podat již při zápisu.
Rodiče se zpřísnění nemusí děsit, jen by se měli více zaměřit na přípravu dětí v základních oblastech. Pokud jen trochu pohlídají všeobecný rozvoj dětí, mnoho z nich s přechodem mít problém nebude, zvláště když na ně nebude vyvíjen tlak hned vše umět (známkování bude v prvních a druhých ročnících zrušeno).
Jak důležitou roli hraje při zápisu emoční a sociální vyzrálost dítěte a lze ji též cíleně trénovat?
Obojí je důležité a je navázáno na vrozené dispozice dítěte i na jeho socializaci v rámci společnosti. Některé děti se mohou adaptovat rychle, ale jiné opravdu potřebují získat jistotu, a to velmi pěkně umožňuje náš systém předškolního vzdělávání. Pokud vše nejde hladce, opět doporučuji poradu rodičů s odborníkem, který je navede k rychlejšímu a snazšímu sociálnímu učení.
Dítě může mít problém se zvládáním nových situací a podobně. Takže ano, i tato oblast se musí někdy cíleně trénovat a jde to. Třebaže dítě chápeme, musíme jej učit zvládat situace a nenechat spoléhat jen na nás, rodiče.
Jak by podle vás měl ideálně vypadat zápis, aby byl pro dítě nestresující, citlivý a zároveň dostatečně informativní pro školu i rodiče?
Myslím, že stávající podoba není špatná, pokud rodina i mateřská škola vědí, co dítě bude při zápisu čekat, rámcově ho připraví, ale také tam vždy bude nějaký úkol, který dítě dříve neřešilo a musí si nějak poradit. Vše nemusí být přece hned správně. Bylo by přínosné, kdyby byl čas na lepší a včasnější komunikaci mateřské a základní školy. Pokud se všechny děti jdou s paní učitelkou ze školky do školy podívat na návštěvu a podobně, adaptace je pro ně mnohem snazší. Ale to samozřejmě nelze udělat všude.
Informace od pedagoga ze zápisu, co by rodič měl s dítětem dotrénovat, doporučuji zapsat. Pokud je to možné, pedagog by rodičům měl alespoň trochu poradit, jak na to, nebo předat kontakt na speciálního pedagoga. Informace, že má dítě například špatné sluchové vnímání a odkaz na seznam literatury, opravdu nepomůže. Rodiče buď dítě přetíží, nebo se brzy vzdají, protože to zkouší pár dní a ono to nejde…
Má pedagog šanci během krátkého setkání u zápisu odhalit případné speciální vzdělávací potřeby dítěte?
Budoucí specifické poruchy učení zápis rozhodně odhalit nemusí. Je tam mnoho funkcí, které vyžadují delší testování. Vliv na výkon může mít i motivace. Při zápisu se dítě předvede v nejlepším světle, ale stereotyp vyučování brzy ukáže poruchu pozornosti. Naopak nezralé pracovní návyky, poruchy řeči a výrazné vývojové obtíže a opoždění jsou již zpravidla rozeznatelné a často bývají vyšetřeny již v předškolním věku.
Specifické poruchy učení se doporučují diagnostikovat až na konci druhé třídy, když se dítě vzdělává, přiměřeně trénuje, a přesto výsledek neodpovídá snaze. Já bych s tím souhlasila, ale pokud rodiči záleží na spokojenosti dítěte ve škole, cíleně bych trénovala již v předškolním věku či první třídě. Diagnózu k tomu nepotřebujeme.
Vnímáte v posledních letech změny v připravenosti dětí na školu? Narůstají vady řeči, poruchy pozornosti…
Paní učitelky z mateřinek mluví o nárůstu dětí s nedostatečnou pozorností a zájmem vydržet déle u běžných aktivit. Spousta dětí má velmi špatnou výslovnost i nedostatečně rozvinutou řeč. Mnoho rodičů své děti chce připravit, ale místo, aby je vedli k práci a výdrži na obyčejných činnostech, četli jim pohádky a vyprávěli si s nimi, nakoupí hory pracovních listů pro předškoláky. Děti nejsou vědomostmi přirozeně obklopeny, ale jsou rovnou zkoušeny.
U některých to samozřejmě nevadí, ale jiné dostanou strach, že něco udělají zase špatně a selžou. Ve školkách roste počet dětí, které například nechtějí kreslit, protože se bojí, že se jim to nepovede. V praxi často vidíme, že rodiče, ale i pedagogové, při nejlepší snaze děti rozvíjet, řeší příliš brzy správnost a výkon a děti se pak bojí zkoušet a objevovat.
Přibývají také problémy u šikovných dětí, kde rodiče vůbec nenapadne, že s nástupem do školy bude problém. Dítě tak nějak proklouzne řízenou činností, hraje si po svém a najednou má někomu naslouchat a učit se. Často jsou pak vráceny do mateřské školy. Přitom stačí pár týdnů promyšleného postupu a tyto děti se často rychle adaptují.