Pohodová rodina

Kontrolu u Mariny jsme dnes dali online (my se od toho počítače snad už nikdy neodlepíme). Ale překvapivě to šlo. Museli jsme to odcvičit “jako doma”. Teda byla jsem trochu nervózní, přišla jsem si znova jak při zkoušení ve škole, ale zvládla jsem to. Milošek byl úplně za vzorňáka, na to co u toho občas předvádí. A máme měsíc za sebou. Já už účinky vidím, ale prý to ještě půjde nahoru. A posunuli jsme se dal, začínáme s “táhloušema”.Včera konečně první návštěva na logopedii u paní Šimáčkové. Vždycky mě to znova pobaví – Šimanová/Šimáčková. Naštěstí jí taky můžeme říkat jménem. Musela jsem Aničku trochu předpřipravit, je hodně stydlivá a když se sekne, nikdo s ní nehne. Holky, co chodí s dětma na logopedii občas říkají, jak tam děti nechtějí mluvit. Nakonec to ale bylo moc fajn. Hned na začátku Dita vyndala nějakou hru s posouváním koleček, to Aničku moc bavilo, úplně se u toho uvolnila, smály se a už jsem viděla, že je Anička její. Když skončily, Áňa na Ditu ochotně vyplazovala jazyk (!!!). Nakonec nám Dita řekla, že to s Aničkou není tak hrozný, že to zvládneme, když budeme denně cvičit. Anička je děsně ráda, že má taky “cvičení” jako brácha (naštěstí mi Jarda pomáhá). Prý je třeba posílit jazyk, že prý Anička moc neví, kde jazyk má, když mluví, a proto ho při mluvení tolik vyplazuje. Ale když se viděla v zrcadle, hned ho dala za zoubky, to mě teda vůbec nenapadlo zkusit. A doma máme dělat hada. To bude Áňu bavit. Příště jdeme za 3 týdny a budeme dělat mouchu, tak je Anča už teď zvědavá. A já teda taky. Dokonce jsem dostala pochvalu, že to řeším teď, než se z toho stane zlozvyk a půjde to čím dál hůř předělat. PS: Ten test na covid mám negativní, tak co mi sakra je? Furt jsem unavená a jídlo mi teda vůůůbec nechutná.