Rubriky
Aktuality

Percepčně motorická nápravná cvičení 5. díl

Cvičení opravdu pomáhají všem a se vším. Proč? Protože dílčí mozkové funkce využíváme při učení nejen ve škole, ale i v životě. Děti se pořád něco učí.
Principy cvičení lze využít při přirozeném rozvoji dětí vlastně už od kojence. Jak využít tyto principy při rozvoji dětí všech věkových kategorií se dozvíte i na našich webinářích pro rodiče i pedagogy

Samotná cvičení aplikuji u dětí cca od 4 let, nejčastěji kvůli opožděnému vývoji řeči.
Pracuji s předškoláky, školáky a výjimkou nejsou ani studenti prestižních škol, kteří potřebují lépe zvládat náročné studium.
Určitě není podmínkou diagnóza specifických poruch učení, protože určitou nevyváženost dílčích funkcí má většina lidí.
Cvičit mohou i dospělí, ale pojďme si říct, že to, co uděláme pro své děti, často už neuděláme pro sebe.
Cvičení se ale mohou aplikovat i u seniorů, například po mozkové příhodě.
Jsem moc ráda, že cvičení pomáhají s nejrůznějšími problémy, ať již menšími či velkými. Jedná se o cestu pracnou, ale účinnou.
KDO TRÉNUJE NEJČASTĚJI?
– děti s vývojovými poruchami učení (dysfázie, OVŘ,)
– děti s dyslexií, dysgrafií, dysortografií, dyskalkulií  – děti s poruchami koncentrace pozornosti
– nadané a nadprůměrně inteligentní děti (s nerovnoměrně rozloženými schopnostmi)
– děti jejichž školní výsledky neodpovídají jejich IQ
– děti se sníženými rozumovými schopnostmi
– děti, které se do školy těšily, ale díky opakovaným neúspěchům mají ke škole negativní vztah
– děti, které přestože se učí dlouho, výsledek neodpovídá snaze
– předškoláci a děti s odkladem školní docházky (špatně drží tužku, tlačí při kreslení, nerady malují, hůře se soustředí)
– školáci, kteří se chtějí snadněji učit a být úspěšnějšími (rozvoj dílčích funkcí umožňuje dětem využít naplno vrozený intelektový potenciál) 

Rubriky
Aktuality

Percepčně motorická nápravná cvičení 4. díl

„Percepčně – motorická nápravná cvičení“ je původní pojmenování. Jednalo se o název, který se vztahoval k tomu, co děti dělají. V akreditaci MŠMT je použit název “Percepční a motorická oslabení ve školní praxi”. Někteří odborníci tento název dál užívají a vy si podle tohoto názvu můžete cvičení vygooglovat v místě svého bydliště. Ale kdo dnes z laiků ví, co těmi oslabeními vlastně myslíme? 
V Pohodové rodině využíváme starší název, protože pod CVIČENÍM si alespoň někdo něco představí – při cvičeních se trénují dílčí funkce mozku (percepce a kognitivní funkce) i motorika (senzomotorika, koordinace, propriorecepce). Jen nám v rámci trendu “zkracování” vypadla pomlčka. 

Faktem ovšem zůstává, že rodiče jim takto vůbec neříkají. Název nepřebírají ani podle druhu jednotlivých cvičení. Jeden si „zajedou“ a používají klidně půl roku, rok…Tady je má sbírka:
Říkají svým dětem: “Pojď, jdeme cvičit KLÁNOVICE, MARINU, OPIČKU, ZVÍŘÁTKA, ZRCADLO, TÁHLOUŠE, MAXÍKA, LATERALITU, NAHAZOVAT, OBRÁZKY, PERCEPCE, MOZEK, BUBÍNEK, ŤUKÁNÍ, POSILOVNU, TRÉNINK, LOGOPEDII, ŘIDIČÁK. Na něco jsem zapomněla???

Rubriky
Aktuality

Percepčně motorická nápravná cvičení 3. díl

Neurolog Biebl, o kterém jsem se zmínila již minule, vyšel tehdy ze svých zkušeností o zkoumání mozku a od té doby byly jeho závěry mnohokrát potvrzeny nejmodernějšími zobrazovacími metodami. Ty my v poradně nemáme, výsledky vidíme jen na zlepšení řeči, psaní, čtení a počítání, ale třeba se některé výzkumné neurologické centrum znovu ujme právě těchto cvičení a nasnímá nám účinky v přímém přenosu…
A jaký je slibovaný neurovývojový PRINCIP CVIČENÍ? Stačí každý den DESET MINUT po dobu třech měsíců posilovat přesně daným způsobem oslabenou funkci a synapse se v mozku za tu dobu pevně utvoří a dítě je pak používá při učení.

Ještě musím poznamenat, že k nám do Čech se tato cvičení dostala díky manželům Scharingerovým (česká speciální pedagožka a rakouský vrchní učitel) již v roce 1992. Ti se spojili s naší speciální pedagožkou Pavlou Bubeníčkovou, která tuto metodu od té doby učí speciální pedagogy a psychology. Byla jsem u ní na praxi na vysoké škole a metodu jsem tehdy prvně pro odbornou veřejnost popsala v diplomové práci (má 100 stran a opravdu se tu snažím být stručná, i když to tak nevypadá). Byla to pro mě skvělá zkušenost a na paní Bubeníčkovou a její odborné rady si při své praxi často vzpomenu.
Třebaže se jedná o jednu z NEJÚČINNĚJŠÍCH KOMPLEXNÍCH METOD sloužících k tréninku mozku, zřejmě díky její šíři (obsahuje cca 15 dílčích oblastí), ale i velké zodpovědnosti, která je na odborníky kladena, protože ovlivňuje mozek dětí s poruchami učení, ji bohužel v praxi příliš mnoho odborníků jako celek nepoužívá. Pokud je aplikována amatéry bez pravidel a bez dozoru odborníka, nemusí nejen přinést efekt, ale i dětem na přechodnou dobu pěkně “zamotat” hlavu.
Příště to trochu odlehčíme a řekneme si, jak si název cvičení upravují rodiče i děti…