Pohodová rodinaNevím, jestli si to “běžný” rodič dokáže vůbec představit. Mít dítě s těžší vývojovou poruchou, které si od malička nehraje samo ani minutu, ale ani rodič je nezaujme, nezajímá se o nic a zároveň s nezlomnou energií atakuje všechny věci i lidi v místnosti.
Tentokrát nemusíte vařit čaj, ale možná budete potřebovat kapesníky. Mě pokaždé tyto děti a jejich nová šance na plný život dojme…
Dnešní příběh vám budu vyprávět já. Jmenuju se Teo a je mi 8 let a nemluvím s nikým jiným než se svou rodinou už od 2 let, co mě dali do školky. Doma se mluvilo jinak (jsme cizinci), a i když jsem se rychle naučil pěkně česky, bál jsem se, že mi ve školce nebudou rozumět, tak jsem radši nemluvil a už mi to potom vůbec nešlo.
Tento příběh se stal již před pár lety… Ale máme tu sezónu rozhodování rodičů i pedagogů, jestli je malý PŘEDŠKOLÁK zralý na to, aby šel do školy, tak se pojďme raději ZAMYSLET HNED, aby to nebylo na poslední chvíli jako tenkrát u Jakuba…