„Kdybychom k dětem v batolecím a předškolním věku přistupovali v některých oblastech víc ,postaru‘, měli bychom méně závažných poruch učení i chování,“ říká Marina Šimanová, speciální pedagožka z centra Pohodová rodina, jejíž ordinací prošly už stovky dětí.
V přirozeném vývoji je to podle Šimanové zařízeno tak, že mírná frustrace děti posouvá dopředu. Někteří rodiče je však neúměrně chrání. „Mozek těchto dětí si tak nevybuduje potřebné spoje (synapse) k učení. Což ale vůbec neznamená, že bychom neměli k dětem přistupovat pozitivně,“ říká speciální pedagožka.
Děti s poruchami učení potřebují hlavně laskavou důslednost a jejich rodiče odpovídající know-how. „Role rodiče je při nápravách opravdu nenahraditelná. To, že vám dítě někdo opraví, je mýtus,“ varuje odbornice.
