Myslela jsem si, že budu denně psát, jak nám to s Eliškou jde, ale nestíhám vůbec nic, natož psát. Tak to za ty tři týdny shrnu: Ještě v porodnici jsme museli nechat střihnout uzdičku pod jazýčkem, Eliška ji má stejně krátkou po mně. Milošek to měl taky, ale tam jsem se bála, že ho to bude bolet, proto jsem jim to rezolutně zamítla, ale řešit to pak v jeho pěti letech bylo mnohem horší a hlavně ta dřina s logopedií. Každopádně Eli je třetí dítě, už se s tím nepářu, kojení nám jde bezvadně a až začne mluvit, nebude ji nic brzdit. Hned na to zapomněla, to propichovat uši na náušnice mi přijde horší. Jinak musím Miloška i Aničku strašně pochválit. Moc mi pomáhají, ale je to nápor, i když jsem fyzicky fit. Nejvíc nadšená jsem, že Milošek zvládá školu úplně sám! Jsem ráda, že úkoly maximálně zkontroluju a podepíšu. Před spaním čte Aničce i mně on a je na to moc pyšný! Horko těžko zvládám s Aničkou logopedii, ale už jsme se spolu posunuly na ž, š, č. Jsem ráda, že máme chvilku pro sebe. Držte mi palce, jdu na večerní kolotoč – kojení, koupání, přebalování, kojení, uspávání, přebalování, kojení, uspávání….