Hezký adventní večer, mám strašnou radost, protože už máme “zase” u Mariny docvičeno. Tohle cvičení Miloška i bavilo, ale konec přišel v pravou chvíli. Eliška už se stále více prosazuje, kojit chce snad nonstop (hlavně v noci), i když jí teda chutná cokoliv jí dám. Miloška trénink u Mariny v “posilovně mozků” opět o kus posunul, pár chyb občas udělá jako každý kluk, ale do školy chodí rád, má radost z úspěchu, úkoly dělá sám a už na mě pořád nehraje, že něco neumí. Paní učitelka ho na konzultacích chválila. Po třech cvičeních – 90 dnů práce po deseti minutách denně, máme HOTOVO!!! Nadšeně se teda pokaždé učit nejde, ale je na něm znát, že je zodpovědný a chce mít školu v pořádku. Konečně můžu napnout více sil na logopedii s Aničkou. Už krásně zvládá Č a rovnou jí tam skáče i Š a Ž, jen to uhlídat v řeči. Potřebuji s ní natrénovat ještě tužku, je na ruce šikovná (sama vykrájela 6 plechů perníčků), ale tužku drží jak prase kost a v děsné křeči, jak se to snaží mít hezké. Marina nám dala pár čar a cviků, aby grafomotoriku natrénovala. Myslela jsem, že letos na Vánoce nic nestihnu, přece jen 3 děti, ale tvoření oba tak baví, že máme výzdobu a perníčky už hotové. Anička se dnes pustila i do lineckého. Přeji všem krásný advent a já jdu zase kojit, ale už to Elišce v noci hodlám stopnout, hlad nemá, má mě místo dudlíku a já už vypadám jak zombie.
