Ozývám se po delší pauze, protože za poslední měsíc to byl teda cvrkot. Milošek už dvakrát v karanténě, pak byl dokonce pozitivní, naštěstí mu teda skoro vůbec nic nebylo. Jarda to od něj i přes očkování chytil a pár dní byl s kašlíkem v posteli. Já samozřejmě vše obstarala a vydržela. Anička taky nic. Ale všichni MĚSÍC doma na hromadě. Máme se rádi, ale já neměla snad ani minutu pro sebe. Eliška je čím dál chytřejší a dožaduje se stále více pozornosti. Už se nádherně přetáčí na bříško, ale jednu stranu má více oblíbenou, tak spolu trénujeme několikrát denně i na tu druhou, a začíná jí to jít. Už taky nelítám pokaždé, když trochu zafňuká strčit jí něco do ruky. Hledá si podněty sama a musím říct, že je z těch mých dětí nejšikovnější. Mnohem déle vydrží s jednou hračkou, krásně se dívá a má motivaci se za hračkou dostat. A protože mám zápisky z webináře od Mariny, kde zdůrazňovala rozvoj řeči už u miminka, hodně na ni začínám klokotat a mluvit, na ruce jí ukazuju a přeháním první slabiku, zpívám. Její nejoblíbenější “slovo” je EBUUU. Je krásné sledovat, jak to Milošek s Aničkou ode mě odkoukávají a dělají to stejně, a já mám pak míň práce. Zvláštní je, že Jarda teda nic neodkoukal. Vlastně s ní furt mlčí. S Miloškem se taky vyznamenal. Dala jsem mu nakopírovat obrázky od Mariny na “zrakovku” a on je i aktivně očísloval a rozstříhal (to samozřejmě velmi oceňuju), ale když Milošek už tři dny bulel, že to není možný, že nemá nic dobře, zjistila jsem, že to očísloval z druhé strany, a proto to nemohlo vyjít. A POZOR! Zítra nastává den D! Jarda jde do práce, děti do školy, školky, babička mi pohlídá a já budu mít dvě hodiny pro sebe. Vidím to na kávu a knihu.
Rubriky