Martin 17 let – 3. díl
…Já jsem si uvědomila, že možná chápeš všechno, co ti říkáme, ale už na změnu nemáš tolik vnitřní síly. Je to stejné, jako když necháš alkoholikovi na stole láhev vína a řekneš mu, že si může každý den jenom loknut. Taky by to neklaplo, vůle je slaboučká a pokušení veliké.
Matýsku, to není všechno. Po dobu vánočních prázdnin ti budu kontrolovat telefon a budu trvat na tom, abys dodržel dohodu, kterou jsi udělal s paní Šimanovou. Řekl jsi, že by ti mohly stačit 4 hodiny na mobilu. Já věřím tomu, že to stačí. Jestli už se ti hlavou honí nějaké kličky, jak tohle všechno obejít, tak chci, abys věděl, že mám přístup k tvým penězům a táta jedním telefonátem vyřeší přísun dat nebo zrušení mobilního čísla. Není to vyhrožování, jenom chci, abys věděl, že tentokrát to myslím vážně.
Tvůj pobyt v on-line světě bude teď omezen na 4 hodiny denně. Nebudeš používat jiný PC, tablet nebo telefon. Je to můj nápad, táta o tom neví, tak jestli se budeš zlobit, zlob se jenom na mě.
Nechávám ti tady zápisník. Můžeš si do něj zapsat svoji zlost, bezmoc nebo cokoliv, co tě bude napadat. Třeba se potom zpětně o sobě něco dozvíš a pomůže ti to nějaké věci a pocity pochopit.
Martine, je to jenom 14 dní. To je malicherné zrnko ve tvém životě. Je to zkouška, která ale nebude mít nic společného s tvojí vůlí, protože to, co tě pokouší mít nebudeš. Kdy jindy tohle udělat než teď v čase Vánoc.
Vím, že budeš uražený, ublížený a unuděný, ale právě z nudy vznikají cesty k něčemu novému.
Já vím, že čas letí, všichni se měníme a svět na nás klade pořád větší nároky, ale mně se často stýská po tom malém klukovi s velkýma očima, který šel do všeho naplno, pro kterého nebyly žádné překážky, protože když něco chtěl, tak to prostě zkoušel tak dlouho, dokud to nedokázal. Ten kluk, který si místo bačkor obouval kolečkové brusle, protože proč dělat věci tak, jak je dělají jiní? Ten malý kluk, který si právem vysloužil smečkové jméno Gama, protože v celé rodině udržoval dobrou náladu, miloval, když jsme byli spolu a dělal si legraci ze všeho, z každého, ale taky ze sebe. Kam se ztratila ta lehkost tvého bytí? Nevím, proč se tohle všechno časem změnilo na ironii a sarkasmus. Občas vykoukneš ze své ulity a jsi to zase ty, ale potom se zase ztratíš.
Proč si myslíš, že se svět zboří, když nebudeš on-line? Víš, co se stane? NIC! !! Nestane se nic. Možná klesneš v nějakých hrách o pár levelů, možná dostaneš ban, možná ti pár spoluhráčů vyčte tvoji nepřítomnost. No a co?!? Vždyť to není reálný svět, ten se bude pořád točit stejně.
Marti, já jsem tady, čekám na tebe a unesu všechny tvoje výčitky. Věř mi, že tady budu pro tebe pořád. Život není spravedlivý a většinou nedostaneme přesně to, co chceme, ale to se prostě nedá plánovat. Život se musí žít, hledat a objevovat to, co nás dělá šťastnými. Snad konečně pochopíš, že on-line svět je jenom pozlátko, za kterým se štěstí neskrývá.
Miluju tě, mamka.“