Martin 17 let – 4. díl
…Když přišel domů z brigády, dopis na něj čekal na prázdném pracovním stole. Notebook jsem schovala. Zrovna jsme byli venčit psa, tak měl dostatek času si dopis přečíst a zpracovat informace. Netušila jsem, jaké budou reakce, až se vrátím domů, ale po pravdě musím říct, že jsem čekala výčitky, protože na notebook si vydělal sám na brigádách. Nakonec to bylo v klidu, žádné výčitky, žádné prosby o vrácení, žádná vzpoura.
Přišel za mnou, dal mi zpátky dopis a řekl, že jde spát. Řekla jsem mu, že až o tom bude chtít mluvit, ať přijde. On řekl že nepotřebuje a šel. První dva dny hodně spal, chodil do obýváku na TV (vánoční pohádky neviděl už několik let), moc se nechtěl vybavovat, ale byl s námi. No a potom se to začalo už jenom zlepšovat, vymýšlel aktivity, které budeme dělat. Začal zase cvičit na posilovacím stroji, hráli jsem turnaje v ping-pongu, večer jsme mastili karty. Prostě jiný člověk. Jsme na začátku, ale doufám, že jsme to vzali za správný konec.
Ještě jednou děkuji za Váš pohled a za Vaše rady. Potřebovala jsem se na to podívat z jiného úhlu a to jste mi umožnila.
Mějte se moc krásně!
Co více si přát? Krásný off-line rok 2026 pro nás i naše děti. Ze zkušenosti vím, že vydržet, než se mozek adaptuje a zvykne si na obyčejný život a „virtuální droga“ bude lákat méně a méně, je běh na dlouhou trať. Pomozme dětem všichni! Vypněme to, co vypíná naše děti. Využívat smysluplně digitální technologie a nenechat se jimi ovládat dá opravdu mnoho práce.