Myslím, že po minulém příspěvku je všem jasné, co za úsilí musíme vyvinout, abychom psali bez chyb a když nám něco z našich mozkových PUZZLE vypadne, je to hned vidět. Něco můžeme KOMPENZOVAT silnějšími funkcemi, ale když nám chybí hodně dílků, obrázek se nepodaří úspěšně složit.
A proto buďme trpěliví, když se naše děti něco učí a není to hned bez chyb. Teď už víte, proč to dá tolik práce. Ale pozor! Mozek dětí se to musí soustavným tréninkem učit a Percepčně motorická nápravná cvičení umí dílčí mozkové funkce pěkně “čapnout” a nepustit, dokud se nezlepší. Postupně nacházíme poztrácené puzzle, aby byla skládačka zase pěkně celistvá.
Jaké dílky chybí, zjišťuji při vstupním testu hravými cvičeními. Rodič je při testu vždy přítomen a vidí, co jeho milovanému dítku jde skvěle a co je třeba trénovat. Nepotřebujeme nutně diagnózu vývojových (specifických) poruch učení a chování, stačí test dílčích funkcí.
Největší výhoda? Cvičení je tak jednoduché, že je denně s dítětem zvládne trénovat RODIČ. Je to levnější, než když dítě několikrát týdně někam dochází. Ale na druhou stranu to není zadarmo, a to je motivace pro rodiče, aby cvičení dotáhli do konce.
Ano, někdy to stojí velké nervy motivovat vzpouzejícího potomka, ale když to rodiče ustojí, upravuje se vztah i mezi nimi a dítětem, které začíná uznávat autority a naučí se 10 minut “MUSET”, tedy dělat něco trochu obyčejného, ale s postupně vzrůstající náročností a požadavkem kvality. A to do začátku mnohdy stačí.
A našich deset minut musí být pěkně denně po tři měsíce, v podobný čas a ještě se nesmí cvičení kouskovat. Tedy: Najíst, napít, vysmrkat, vyčůrat a jde se CVIČIT.
Naši rodiče jsou naprosto úžasní, zvládají to pro svoje a svými dětmi každý den. Někdy i více cvičení po sobě. Trénují v lese, na letišti, na dovolené na druhém konci světa, v parku, ve vlaku. Jde to všude!