Včera, dnes a zítra

Odpověď na některé zvídavé otázky ohledně času se nabízí sama. Aktuálně za sebou máme období adventních kalendářů, a když přišlo na „Mami, kdy už přijde Ježíšek?“, stačilo ukázat na nevyloupnutá okénka.
Tento princip střihacího metru nebo škrtacích políček lze báječně použít u toužebně očekávaných událostí typu narozeniny, příjezd babičky, odjezd k moři. Na některé dotazy ale aby byl člověk filozof: „Kdy už bude včera? Jak dlouho trvá sto let?“ a podobně.
„Otázkami děti zjišťují a ubezpečují se, jestli pojem, který zaznamenaly, dobře pochopily. Potřebují si ho správně zařadit, aby ho pak mohly vhodně použít,“ říká speciální pedagožka Marina Šimanová z poradny Pohodová rodina. Pokud dítě stále dokola řeší „za jak dlouho“, doporučuje připodobnit časový úsek k něčemu, co dítě dělá rutinně a dobře zná. Například: stejně jako si čistíš zuby, jako trvá Večerníček, ještě se jednou vyspíš… „Některé děti otázka času velmi zajímá a rodiče bombardují dotazy. Pak klidně můžete být kreativní a kreslit s nimi plakáty, vyplňovat kalendáře, v encyklopediích vyhledávat kdy, za kolik, před, za a podobně. Až si dítě udělá v časových pojmech jasno, tyto otázky přestanou, ale bude vás pak asi bombardovat zase něčím jiným. Dotazování je výhodný typ učení, ale pro rodiče přece jen trochu zatěžující,“ uznává Marina Šimanová.

TALENT NA ODHAD ČASU JE VROZENÝ
S vnímáním času nemusíte nijak extra záměrně tlačit na pilu, většinu časových pojmů naprosto přirozeně používáme, když s dítětem mluvíme a čteme na konci batolecího věku. „Pasivní stránka vstřebávání pojmů je velmi důležitá, protože netlačí na výkon dítěte, které má čas si pojmy zafixovat. Aktivně je samo začne používat po čtvrtém roce. Tam mu můžete jemně korigovat význam a doplnit představu,“ upřesňuje Marina Šimanová. V předškolním věku už pak většina dětí chápe rozdělení roku na roční období a měsíce, dny a části dne. I když se jim některé hodně pletou, protože si je ještě nedokážou spojit s něčím konkrétním.
„Dá se říct, že základní talent na odhad času je vrozený, stejně jako třeba ten matematický a hudební. Setkala jsem se s pětiletým chlapcem, který dokázal velmi přesně odhadnout, kolik uplynulo času od té doby, kdy mu naposledy někdo zjistil, kolik je hodin. Hodiny jej fascinovaly, takže je brzy znal a stále dokola si ověřoval, jak běh času vnímat a odhadnout. Byl v tom excelentní,“ vzpomíná Marina Šimanová. Některé děti časové údaje nasávají naprosto přirozeně a rodič si ani nevšimne, že se je učí.
Na druhou stranu někteří předškoláci nejeví o čas vůbec zájem. V tom případě se doporučuje nečekat, až jednou dítě samo začne, ale časové pojmy pomalu zařazovat z vlastní iniciativy. Protože když je minou, mají pak ve škole potíže si je dodatečně zapamatovat a aplikovat. A brzy k nim přibudou ještě hodiny…
„Problémy s časovými údaji, které souvisejí s jazykovými a matematickými systémy v mozku, mívají častěji děti se specifickými
poruchami učení – s dyslexií, dyskalkulií či vývojovou dysfázií.
Orientace například ve dnech v týdnu je vlastně orientace po číselné ose. Pokud tedy dítě neumí sčítat a odčítat takzvaně z hlavy, s velkou pravděpodobností se mu bude plést třeba i to, co je pozítří. Nebo si bude muset odříkat všechny dny v týdnu, než dojde k tomu, co je po sobotě,“ říká Marina Šimanová. Zároveň ale zdůrazňuje, že trénovat a zlepšit se dá cokoli. V poradně se jí pro trénink časového rozdělení osvědčila u školních dětí cvičení, která stimulují oblasti v mozku zodpovědné za číselnou osu. Stačí pár týdnů a dítě se je zpravidla naučí velmi pěkně
používat. Pro odborníky je důležitá i spolupráce s rodinou. Aby s dítětem každý den podle jednoduchého plánu něco potrénovali a spoje v mozku se tak stabilně vytvořily.

ŽIJU TADY A TEĎ!
Marina Šimanová se nápravám specifických poruch učení a chování věnuje už deset let, a za tu dobu poznala, že mnohé problémy by ani nemusely vzniknout, kdyby rodiče měli včas dostatečné množství kvalitních informací o přirozeném rozvoji svých dětí. Jestli ale teď zrovna nad svým „školkovým mimoněm“ přemýšlíte, zda něco
nezanedbáváte, nebuďte na sebe tak přísní. Jak známo, malé děti žijí především přítomností. Proto je tak těžké je uspíšit, když třeba jede autobus nebo začíná školka. Jen postupně se učí vnímat, že se někde „odpočítává“ paralelní děj. „Kolem třetího roku si sice většina dětí stálost objektů a mnoha situací uvědomuje. Bohužel mají v tu chvíli úplně jiné priority než vy, když pospícháte,“ uklidňuje nás, netrpělivé maminky Marina Šimanová. „S punčocháči u kotníků a jednou rukou v pyžamu klidně ještě předškolák, někdy i školák přemýšlí, jak přerovnat dinosaury na poličce. To, že jim autobus ujede, je mnohým jedno, v tu chvíli se soustředí právě na přítomný okamžik.“

JAK DOHONIT ČAS?

„Vnímání a osvojování si času souvisí s dozráváním mozku a samozřejmě s tím, že se dítě s konkrétními pojmy včas a postupně setkává,“ říká Marina Šimanová.

• POŘIĎTE SI DVĚ KNIHY A PAPÍROVÉ HODINY. Konkrétně klasiku o ročních obdobích. Jsou jen čtyři a děti na nich skvěle pochopí princip řazení, protože si pod pojmy dokážou něco představit: V zimě stavím sněhuláka, v létě se koupu… Pak se hodí kniha s posloupností děje – maminka ráno děti budí, jdou do školky…
• NEPOSPÍCHEJTE. Například slovo „ráno“ si dítě spojí obrázkem z knihy a vy jej zdůrazňujte při pozdravu „Dobré ráno“. Slovo „ráno“ pak používejte celý týden alespoň desetkrát kolem snídaně, oblékání a podobně. Dokud si ho dítě neosvojí, nepleťte mu hlavu zařazováním dalších údajů. Až když se mu v hlavě pojem dobře ukotví, nabalujte trpělivě další.
• POSTUPUJTE OD JEDNODUCHÉHO KE SLOŽITĚJŠÍMU. Nejprve je dobré zafixovat roční období. Pak den a noc, dny v týdnu. Postupně se mohou nabalovat měsíce. Zároveň pasivně používejte pojmy jako ráno, poledne a večer.
• NETLAČTE NA DÍTĚ, NEZKOUŠEJTE HO. Jen stále opakujte. Problémovou oblast opravdu každý den a stejným způsobem, aby mozek pojmy dobře ukotvil a začal používat.
• BUĎTE KONZISTENTNÍ. Někdy dělají rodiče tu chybu, že se danou věc snaží vysvětlovat z mnoha úhlů a stále vymýšlejí nové postupy. Dítě pak vůbec neví, čeho se chytit a vzdává se.