Na chvíli jsme se odmlčela, protože to u nás šlo nějak všechno v klídku a pohodě. Milošek ve škole, Anička ve školce, já jako balón. Ale o dnešní událost se s vámi musím podělit. Kdo dobře počítá, ano, správně, mám za 5 dní termín…No, ráno v šest jsem se vzbudila a už jsem cítila, že den D je tady! Dala jsem si sprchu, pak jsem vzbudila děti, vypravila Miloška do školy a Aničku odvedla do školky. Co vám budu říkat, prostě jsem se musela ještě stavit v krámě pro koblihy a něco na zub do zásoby do porodnice (všichni víme, čím nás tam krmí). Pak už mě Jarda přes ten dnešní děsnej provoz dovezl na 10 do porodnice. Řekli, že to bude minimálně půl dne trvat. No, měla jsem v tu chvíli jiný pocit, ale přece se nebudu hádat s doktorama…Jarda ale využil situace, že musí rychle v práci něco zařídit, a odfrčel. Za hodinu už mi řekli, že se to nějak rychle rozjelo, kde prej je tatínek? Hned jsem mu volala. A co myslíte? Celou dobu se bojím, že ho kvůli covidu do porodnice nepustí a on to narození a stříhání pupeční šňůry normálně prošvihnul!!! Ale stihl si alespoň naši nejmladší – Elišku, podepsat. Je opravdu nádherná (oči má po mně), zdravá a pojďme si říct, že i já jsem úplně fit, mohla bych hned domů. A jako bonus Jarda stihnul děti odpoledne vyzvednout ze školky a družiny, takže babičky jsme vůbec nemuseli povolávat. Byl to krásný den, snad bude dobrá i noc.
