Rubrika: Blog Lídy D.

Krásné Vánoce všem přejí Dvořákovi! A to bychom nebyli my, kdyby nás nepotkal nějaký karambol. U nás jsou letos všichni příbuzní a rozbila se myčka. Jarda ji odpoledne rozebral a stále nepřišel na to, čím to je. Nevzdává se, my s babičkami myjeme nádobí v ruce a padáme přes součástky a nářadí. Tak šťastné a veselé!

Hezký adventní večer, mám strašnou radost, protože už máme “zase” u Mariny docvičeno. Tohle cvičení Miloška i bavilo, ale konec přišel v pravou chvíli. Eliška už se stále více prosazuje, kojit chce snad nonstop (hlavně v noci), i když jí teda chutná cokoliv jí dám. Miloška trénink u Mariny v “posilovně mozků” opět o kus posunul, pár chyb občas udělá jako každý kluk, ale do školy chodí rád, má radost z úspěchu, úkoly dělá sám a už na mě pořád nehraje, že něco neumí. Paní učitelka ho na konzultacích chválila. Po třech cvičeních – 90 dnů práce po deseti minutách denně, máme HOTOVO!!! Nadšeně se teda pokaždé učit nejde, ale je na něm znát, že je zodpovědný a chce mít školu v pořádku. Konečně můžu napnout více sil na logopedii s Aničkou. Už krásně zvládá Č a rovnou jí tam skáče i Š a Ž, jen to uhlídat v řeči. Potřebuji s ní natrénovat ještě tužku, je na ruce šikovná (sama vykrájela 6 plechů perníčků), ale tužku drží jak prase kost a v děsné křeči, jak se to snaží mít hezké. Marina nám dala pár čar a cviků, aby grafomotoriku natrénovala. Myslela jsem, že letos na Vánoce nic nestihnu, přece jen 3 děti, ale tvoření oba tak baví, že máme výzdobu a perníčky už hotové. Anička se dnes pustila i do lineckého. Přeji všem krásný advent a já jdu zase kojit, ale už to Elišce v noci hodlám stopnout, hlad nemá, má mě místo dudlíku a já už vypadám jak zombie.

Ozývám se po delší pauze, protože za poslední měsíc to byl teda cvrkot. Milošek už dvakrát v karanténě, pak byl dokonce pozitivní, naštěstí mu teda skoro vůbec nic nebylo. Jarda to od něj i přes očkování chytil a pár dní byl s kašlíkem v posteli. Já samozřejmě vše obstarala a vydržela. Anička taky nic. Ale všichni MĚSÍC doma na hromadě. Máme se rádi, ale já neměla snad ani minutu pro sebe. Eliška je čím dál chytřejší a dožaduje se stále více pozornosti. Už se nádherně přetáčí na bříško, ale jednu stranu má více oblíbenou, tak spolu trénujeme několikrát denně i na tu druhou, a začíná jí to jít. Už taky nelítám pokaždé, když trochu zafňuká strčit jí něco do ruky. Hledá si podněty sama a musím říct, že je z těch mých dětí nejšikovnější. Mnohem déle vydrží s jednou hračkou, krásně se dívá a má motivaci se za hračkou dostat. A protože mám zápisky z webináře od Mariny, kde zdůrazňovala rozvoj řeči už u miminka, hodně na ni začínám klokotat a mluvit, na ruce jí ukazuju a přeháním první slabiku, zpívám. Její nejoblíbenější “slovo” je EBUUU. Je krásné sledovat, jak to Milošek s Aničkou ode mě odkoukávají a dělají to stejně, a já mám pak míň práce. Zvláštní je, že Jarda teda nic neodkoukal. Vlastně s ní furt mlčí. S Miloškem se taky vyznamenal. Dala jsem mu nakopírovat obrázky od Mariny na “zrakovku” a on je i aktivně očísloval a rozstříhal (to samozřejmě velmi oceňuju), ale když Milošek už tři dny bulel, že to není možný, že nemá nic dobře, zjistila jsem, že to očísloval z druhé strany, a proto to nemohlo vyjít. A POZOR! Zítra nastává den D! Jarda jde do práce, děti do školy, školky, babička mi pohlídá a já budu mít dvě hodiny pro sebe. Vidím to na kávu a knihu.