Cvičení opravdu pomáhají všem a se vším. Proč? Protože dílčí mozkové funkce využíváme při učení nejen ve škole, ale i v životě. Děti se pořád něco učí.
Principy cvičení lze využít při přirozeném rozvoji dětí vlastně už od kojence. Jak využít tyto principy při rozvoji dětí všech věkových kategorií se dozvíte i na našich webinářích pro rodiče i pedagogy.
Samotná cvičení aplikuji u dětí cca od 4 let, nejčastěji kvůli opožděnému vývoji řeči.
Pracuji s předškoláky, školáky a výjimkou nejsou ani studenti prestižních škol, kteří potřebují lépe zvládat náročné studium.
Určitě není podmínkou diagnóza specifických poruch učení, protože určitou nevyváženost dílčích funkcí má většina lidí.
Cvičit mohou i dospělí, ale pojďme si říct, že to, co uděláme pro své děti, často už neuděláme pro sebe.
Cvičení se ale mohou aplikovat i u seniorů, například po mozkové příhodě.
Jsem moc ráda, že cvičení pomáhají s nejrůznějšími problémy, ať již menšími či velkými. Jedná se o cestu pracnou, ale účinnou.
KDO TRÉNUJE NEJČASTĚJI?
– děti s vývojovými poruchami učení (dysfázie, OVŘ,)
– děti s dyslexií, dysgrafií, dysortografií, dyskalkulií – děti s poruchami koncentrace pozornosti
– nadané a nadprůměrně inteligentní děti (s nerovnoměrně rozloženými schopnostmi)
– děti jejichž školní výsledky neodpovídají jejich IQ
– děti se sníženými rozumovými schopnostmi
– děti, které se do školy těšily, ale díky opakovaným neúspěchům mají ke škole negativní vztah
– děti, které přestože se učí dlouho, výsledek neodpovídá snaze
– předškoláci a děti s odkladem školní docházky (špatně drží tužku, tlačí při kreslení, nerady malují, hůře se soustředí)
– školáci, kteří se chtějí snadněji učit a být úspěšnějšími (rozvoj dílčích funkcí umožňuje dětem využít naplno vrozený intelektový potenciál)