Pohodová rodina
Děti na mobilu, tabletu.. říkáme si, že je to jen na chvilku, protože potřebujeme alespoň půl hodinky klidu na práci nebo pro sebe.
Cílem speciálního pedagoga není vám plošně zakázat všechny technické novinky, ale přemýšlet nad tím, co dáváme dětem do ruky, a jak nastavit určitá pravidla, abychom našim dětem spíše neublížili, než je pobavili či vzdělali.
Sice je vedro, ale já léto miluju! Milošek odjel na školu v přírodě, Anička na výlet se školkou. Já jsem za ně tak šťastná, moc se těšili. No… a to ticho taky není špatný! S Eliškou jsme se dnes spolu chladily ve stínu u bazénku. Poctivě ji dávám na bříško několikrát denně před kojením. Statečně se zvedáním hlavičky bojuje, a když začne pobrekávat, vždycky ještě o minutku déle vydržíme, i když už se jí to nelíbí a mně to rve srdce. Už vím, že to stojí za to, bude naposilovaná, aby se bez problémů otáčela a lezla. Řídím se větou, kterou jsem si zapsala na webináři u Mariny: “Příroda to zařídila tak, že mírná frustrace děti ve vývoji posunuje”. A zjišťuji, že je to pravda. Miloškovi i Aničce hned se vším nepomáhám a nechám je v tom trochu koupat a pak mi přijdou pyšně oznámit, že si dokázali sami ukrojit a namazat chleba, vystřihnout obrázek nebo udělat domácí úkol. I mě frustrace dohnala, jdu si udělat koktejl, samozřejmě nealko, a dám si tam hooodně ledu.
Už je to tady! Eliška mi tři dny prořvala. Hrozně vyrostla a měla jsem málo mléka. Je to až neskutečné, jak mi zkušenosti se dvěma dětmi dodávají sebevědomí se z toho nehroutit. S Miloškem jsem ve stejné situaci hned vážila, dokrmovala a byla vystresovaná z každé kontroly u pediatra. Při druhém spurtu jsem to vzdala a přestala kojit. S Aničkou jsem si sehnala laktační poradkyni a moc mi pomohla. No a u Elišky jsem si naordinovala rovnou 2 dny v posteli a mléka už mám zase dost!