Rubriky
Publikujeme

Bratři a sestry: Proč jsou sourozenecké vztahy tak komplikované?

DUBEN 2021 | marianne

Bývá to nejdelší vztah, který v životě máme. Sourozenci jsou s námi mnohdy déle než kamarádi a partneři. Dělí nás od sebe často jen pár let, vyrůstali jsme spolu, nikdo nás nezná lépe. Nebo ne? Proč jsou některé sourozenecké vztahy neotřesitelné, a jiné na bodě mrazu?
A jaký mají podíl na tom, jací jsme v dospělosti?
Text: Iva Hadj Moussa

Rubriky
Aktuality

Prevence je lepší než náprava aneb společně předcházíme školní neúspěšnosti

Množství dětí, které potřebují speciálně pedagogickou péči, rok od roku vzrůstá. Moderní způsob života přirozený rozvoj našich dětí narušil, proto dnes musíme více přemýšlet, jak děti správně stimulovat, přitom to za nás dříve zajišťoval “běžný způsob života”. 

Spousta dětí v mateřské škole má nevyzrálou hrubou motoriku i grafomotoriku, hůře komunikuje, nezapojuje se do činností, jsou nepozorné a některé i nezvladatelné. Proč čekat, až se díky nevhodnému přístupu genetický předpoklad k vývojové poruše prohloubí? A děti pak budou ve škole neúspěšné…

Rubriky
Blog Lídy D.

Gumový medvídek

Dobrý večer všem rodičům, které mají doma děti s poruchami učení! My už skoro slavíme! Ještě týden a MÁME DOCVIČENO. Dnes jsme byli na kontrole u Mariny a dala nám prázdniny! Řeknu Vám, že to bylo půl roku každodenní práce, ale jsem ráda, že jsem to dala. Nepřestávám děkovat kámošce, že mi o těch cvičeních řekla. Když si vzpomenu, jak Milošek četl, psal a ještě se furt vztekal. NAŠE ÚSPĚCHY: Sedí na onlinu sám a dělá, co má.Teď byl týden ve škole a žádný průšvih, úkol si každý den udělal a vlastně bez řečí.Paní učitelka ho pochválila za čtení. Už si čte i sám, sice nerad, ale odpovědně. Psaní taky lepší, ale pár chyb pořád má. Za odměnu jdeme o víkendu do ZOO. Snad tam neporodím. Potřebuju hodné miminko, protože v září chci s Miloškem docvičit ještě jedno cvičení, aby si dokázal najít chyby. A na závěr jedna těhotenská k dobru: Milošek vždycky u Mariny za odměnu dostává gumové medvídky a normálně jsem se tentokrát neudržela a musela jsem si o jednoho taky říct. A naše další cesta vedla do obchůdku za rohem k “Jardovi”, kde jsem “dětem“ koupila pár pytlíků za odměnu. Pán na mě mrkal, ať prý se s dětmi rozdělím… No, co Vám budu říkat, už načínám nenápadně druhý sáček.