Pohodová rodina

Dneska ve mně pořádně hrklo. Paní učitelka mi ráno psala, že až budu Miloška vyzvedávat, mám se za ní zastavit. Jako že je Milošek tři dny ve škole a už má průšvih??!! Nakonec překvapení jako blázen! První pochvala Miloška po 2 letech. Paní učitelka se mě ptala, co jsme s ním na tom onlinu dělali, že se strašně zlepšil v češtině, dává mnohem víc a dýl pozor a tolik nevyrušuje. Je o dost sebevědomější v řešení úkolů, a tím pádem samostatnější (už za ním nelítá každou chvíli). Jen se pořád nechá strhnout ostatními kluky. Tak jsem jí konečně dala ty papíry od Mariny o cvičeních a předala jí taky info, že Marině může zavolat a společně nastavit “protizlobící systém” do školy. Říkala, že tyhle cvičení vůbec nezná a moc jí to zajímalo a bude to s ní konzultovat. Jsem šťastná, že se ta práce vyplácí. Milošek se zlepšuje, dokáže se soustředit, úkol dodělat až do konce sám a jako bonus míň zlobí!

Ozývám se po delší pauze, je mi furt šoufl. Kdo to nazval ranní nevolností, nebyl nikdy těhotnej!! Jak jsem včera slavila, že jde Milošek konečně do školy, tak dnešní ráno mě málem zabilo. Už včera večer hledal postupně kružítko (našel, ale bez kolečka), mikrotužku (nenašel, vzal si obyčejnou), pravítko (našel), bačkory (nenašel, vzal si domácí), čip a klíče (našel mezi oblečením???). A dneska tomu nasadil korunu: Roušky jsem mu připravila, ale zapomněl je doma, tak jsme se vraceli, a když odkráčel do školy, zjistila jsem, že ty bačkory jsou na zemi v autě!!! Že Aničce zavřeli třídu, protože je paní učitelka pozitivní, už mě vlastně ani nepřekvapilo. Kdybych mohla, dám si v osm ráno panáka. Musím se zeptat Mariny, jak na tu Miloškovu neorganizovanost… Jinak cvičíme poctivě, Miloška to teda nebaví, ale už ví, že musí. Celkem si to sedlo a přijde mi, že líp čte i rychleji píše. Anička je nadšená a chce logopedii dělat i víckrát denně.