SRPEN 2021 | marianne
Možná si říkáte, že s dětmi mluvíte o všem. Ale umíte s nimi mluvit o sexu? Vzpomínám
si, jak jsem se jako malá holka dozvěděla podrobnosti o porodu. Moje reakce? Pláč.
„Myslela jsem, že mimina lezou pupíkem,“ vzlykala jsem. Teď jsem jako rodič na druhé
straně. Ale že bych tyto hovory zvládala levou zadní, se říct nedá.
Text: Iva Hadj Moussa
Nemůžu zapomenout na výraz mého třináctiletého syna, když se dozvěděl o nařčení politika Dominika Feriho ze sexuálního násilí a obtěžování: Šok a zklamání. „To přece není možný, mami, vždyť je tak sympatickej,“ namítl.
Bylo vidět, jak moc by si přál, aby to nebyla pravda. Každopádně to byla dobrá příležitost, jak si pořádně popovídat o vztazích. O tom, že
ne znamená ne. Když někdo druhému řekne, že něco nechce, tak prostě není možné vynutit si to násilím nebo vyhrožováním. Že obtěžování nemusí být jen fyzické – i debilní oplzlé poznámky můžou bolet a zraňovat. A že i když má holka sexy šaty a pije s vámi na mejdanu, neznamená to, že se s vámi chce vyspat.
Radůstka pod dekou
Nepatřím přitom mezi rodiče, kteří diskuze nad intimními záležitostmi zvládají s lehkostí. Asi to mám po našich – moc dobře si vzpomínám, jak nemotorné byly chvíle, když se intimní témata vkradla mezi nás se sestrou a rodiče. Tak třeba kdykoli jsme se s nimi dívaly na film a začala
sexuální scéna, nastala chvilka trapna. Máma v té chvíli potřebovala jít „pro něco do kuchyně“. A otec sáhl po novinách.
Proč je konverzace na tohle téma tak choulostivá, když jde přitom o tak přirozené záležitosti? Vždyť sexuální pud je nám vlastní prakticky
od narození. Dokonce v děloze už vnímáme svůj genitál a už velmi malé děti si sem tam „dělají dobře“.
„Cílené dotyky genitální oblasti či dráždění vídáme už u velmi malých miminek. Ale není tomu tak vždy. Většina lidí začne masturbovat až v pubertě, kdy hladina sexuálních hormonů výrazně stoupá,“ říká sexuoložka Petra Vrzáčková. Dítě bychom neměli v žádném případě trestat, pokud má o sexualitu zájem – je na náš vkus až moc zvědavé nebo se samo sebe rádo dotýká. Možná ze svého okolí znáte takové,
které extrémně zajímá nahota a pozorují třeba převlékající se spolužačky ve školce. Někoho to může znepokojovat, ale je to přirozené.
„Rozhodně bych za to dítě nijak netrestala. Je spíše důležité mu vysvětlit společenský kontext a že můžeme dělat jenom to, co nám druhý dovolí,“ upozorňuje psychoterapeutka Barbora
Hrušková z poradny Pohodová rodina.
Zároveň je třeba v dětech už od nízkého věku pěstovat vědomí tělesné autonomie, tedy toho, že jejich tělo je jenom jejich a nikdo s ním nesmí
nakládat pro ně nepříjemným způsobem. Jde i o součást prevence sexuálního zneužití: sexuální predátoři mnohem snáze zaútočí na dítě,
které si neumí nastavit hranice.
Už jsme mluvili o poluci?
S vysvětlováním toho, jak se to se sexem vlastně má, je dobré začít brzy. „Pokud mají děti a rodiče otevřený vztah, jde to zpravidla velmi přirozeně. Dítě zkrátka jednoho dne přijde a začne se vyptávat. Někdy může pomoci vhodná kniha, která vás může inspirovat, jak určitá témata
lépe vysvětlit,“ vysvětluje sexuoložka. Podle ní se o sexualitu děti zajímají už ve školce, a proto rozhodně není vhodné vyčkávat do puberty – což se v mnoha rodinách děje.
Potvrzuje to i psychoterapeutka Barbora Hrušková: „Ačkoli je to velmi individuální, obvykle se děti na otázky ohledně svého vzniku začínají ptát poměrně brzy. Už dvou- nebo tří-letým dětem často vrtá hlavou, jak se ocitly na světě. V okamžiku, kdy takové otázky přijdou, by na ně měl rodič odpovědět. Není přitom nutné děti zahlcovat podrobnostmi.“
A když se dítě neptá? Terapeutka se domnívá, že u starších dětí bychom jako rodiče měli témata přinášet sami: „Rodiče mohou v tomto ohledu odvést velký kus práce, když třeba děti učí přirozeně přijímat vlastní tělo a jeho proměny, včetně vnějších projevů, jako je menstruace
nebo poluce, které se, zůstanou-li bez vysvětlení, mohou stát frustrujícími zážitky.“
Ne všichni rodiče však vědí, jak o těchto záležitostech s dětmi mluvit. „Mnozí rodiče si z vlastního dospívání nesou zkušenost, že o věcech
kolem sexu a zrození se prostě nemluví. Často se také obávají reakce dětí a nechtějí je vystavovat – zvláště ty dospívající – trapnosti,“ připouští Barbora Hrušková. Podle ní si rodiče mohou pomoci dokumenty, filmy nebo knížkami.
Nenačapat rodiče
Vzhledem k prakticky neomezenému přístupu k pornografii je otázka, do jaké míru tato dětem „škodí“. Je rozumné držet děti od pornografie co nejdál, nebo jde naopak o příliš prudérní názor? „Podle mého názoru je vhodné, aby děti nejprve svou sexualitu zkoumaly se sebou, v pozdějším věku se svými vrstevníky. Pornografie jsou pohádky pro dospělé, a proto jsou určené výhradně jim. Rodiče by si měli všímat toho, co jejich děti na mobilu nebo počítači sledují, a pomocí rodičovských hesel vyloučit pornografické i jiné
nevhodné stránky z dětské elektroniky,“ upozorňuje Petra Vrzáčková.
Barbora Hrušková doplňuje, že pornografie může být pro menší děti ohrožující v případě, když zůstane bez vysvětlení. „Je téměř nemožné
je v dnešní době od těchto témat zcela uchránit, ale vyplatí se mít oči a uši nastražené a včas reagovat, přinášet vysvětlení a nenechat v tom
děti samotné,“ říká psychoterapeutka a dodává, že u dospívajících dívek a chlapců může mít porno velmi zkreslující vliv na jejich představu
o partnerských a intimních vztazích.
Možná také umíráte hrůzou, že vás dítě přistihne při sexu s manželem či partnerem. Anebo se vám už to stalo… tak jako mé kamarádce Hance.
Bylo jí divné, že jejich šestiletá dcera se začala odměřeně chovat k tatínkovi a sotva s ním prohodila slovo. Nakonec z ní Hanka vydolovala, že je dcera přistihla, jak „dělají ošklivé věci v ložnici“. „Dítě své rodiče bere jako asexuální tvory a nepřeje si je vidět či slyšet u sexu,“ říká Petra Vrzáčková. „Rodiče by měli mít na mysli, že sex
je pouze jejich intimní záležitost a měla by tak i před dětmi zůstat.“
I z tohoto důvodu by měli rodiče děti naučit, že před vstupem do ložnice se zásadně klepe.