Hormony se mnou cvičí, ale já musím pořád něco řešit. Člověk by řekl, že díky všem těm opatřením život úplně zamrznul, ale u nás se furt něco děje. Vezmu to dnes pěkně popořádku: Jsem ve 27. týdnu, takže zase ten blivajz na cukrovku. Samozřejmě čekání, ale zvládla jsem doháčkovat novou dečku (žlutou) pro Elvíru – pracovní název našeho mimi, protože jsme se s Jardou ještě nedohodli. Všechny ženský v čekárně čekaj kluka a byly na to pyšné, ale mně teda Milošek úplně stačí. S Miloškem jsme byli u Mariny na kontrole. Jde mu to pěkně, jen fláká přítlak a fakt zírám, že při tom cvičení dokáže i číst. Zvykl si na cvičení a už moc neprudí. A jsem fakt ráda, že tohle s ním necvičím, ale jen kontroluju (večer už jsem úplně ko). Anička si už krásně hlídá tužku – stačí jen říct zobáček a už ví. Taky jsme spolu byly na kontrole u Dity. Anička dostala pochvalu, jak pěkně bzučí s jazykem za zoubkama a sype z pytle! Celá pyšná dostala za odměnu obrázky na trénink S a ptáčka, který sezobe všechno to zrní, co se vysypalo z pytle. Na nožičky cvičíme vždy při čištění zubů nebo při logo. Když to takhle po sobě čtu, vypadá to, že neděláme nic jinýho než cvičíme, ale vlastně to u každého mého drobečka zabere jen 10 minut denně. No a poslední pecku jsem si nechala na závěr! Jarda si hnul s plotýnkama, když odhazoval sníh a musel na rehabku na šest týdnů do lázní. Cítím s ním, hrozí mu operací. Ale já jsem doma na všechno sama!!!
Rubriky
