Rubrika: Blog Lídy D.

Předem se omlouvám za stížnosti, ale už mám zase tohoto “neživota” po krk. S dětmi nemůžeme jet ani na chalupu, natož za babičkama, které už pomalu brečí do telefonu. Jarda je celý den doma u jednoho počítače, Milošek u druhého a vidím, jak už ztrácí chuť se cokoliv učit, strašně mu chybí kamarádi. S Aničkou si už po 14 dnech lezou na nervy. A k dovršení všeho už i v naší školce vymysleli online, takže jsem si od sousedů musela půjčit tablet, aby se vůbec měla na čem připojit.

Jsem nejšťastnější maminka na světě! Milošek ČTE!!! Normálně přešel z toho krkolomného slabikování k plynulému čtení. Za odměnu jsem mu upekla povidlové buchty, má je nejraději. Ještě nás teda pár týdnů cvičení čeká, ale krásně to stihneme docvičit do porodu. Jsem ráda, že jsme se do toho pustili, jinak bych ten online s Miloškem vůbec nezvládla. Vlastně funguje obdivuhodně. I paní učitelka ho chválí.Teď už nás úkolují i ze školky, jako nic proti tomu, ale shánět konkrétní výtvarný materiál, když je všude zavřeno je někdy dost náročné. Alespoň u těch úkolů hlídám Aničce úchop tužky – a teď si vlastně uvědomuju, že mě nikdo z MŠ neinstruoval, jak ji má držet … ještě, že máme tu Marinu, ta nám poradí opravdu se vším! Jardu mám konečně doma, vzorně mi pomáhá, protože už se začínám dost valit a zpomalovat. Webinář o kojencích jsem si včera moc užila, vše nám Marina ukazovala na příkladech miminek z videí a už vím, co jsem tenkrát prošvihla, ale hlavně, co mám v konkrétních situacích DĚLAT! Každopádně mám těch 5 principů zapsaných a přicvaknutých na lednici. Hodlám to zkoušet už na Aničce a Miloškovi i mimo cvičení. Cítím se teď jako mnohem sebevědomější maminka a už se na naši holčičku moc těším.